Věra Nohelová se narodila 9. 3. 1931 v Novém Jičíně, ale ještě v dětských letech přesídlila s rodiči do Hustopečí, do renesančního domu na Dukelském náměstí č. 27, který od roku 1921 vlastnili její prarodiče Jan a Vincencie Nohelovi. Dědeček v domě provozoval hodinářství.
K umění měla Věra blízko už v dětství. Její tatínek, Evžen Nohel, byl výborným hudebníkem a fotografem. S uměním kamenotisku se Věra Nohelová dostala do kontaktu v roce 1953 v Praze, a to prostřednictvím Jaroslava Kadlece, vynikajícího malíře a grafika, který se stal jejím manželem. Své litografické počátky popsala takto: „Jaroslav Kadlec byl zamilovaný do grafických technik, ale měl bohužel alergii na terpentýn a jiné chemikálie. Tak jsem se umění kamenotisku učila já. Byla to těžká učednická léta, protože jsem se musela naučit hlubotisk, tisk z výšky a tisk z plochy… Tiskla jsem pilně, což mi potvrdily i dobré výsledky u státní zkoušky.“
Věra Nohelová studovala v grafické speciálce prof. Vladimíra Pukla a na Akademii výtvarného umění v Praze a po jejím absolvování začala působit jako umělecká tiskařka.
V 60. letech odešla do Brna, kde v roce 1965 založila samostatný grafický kabinet pro Český fond výtvarných umělců (ČFVU), který vedla 10 let. Poté si splnila sen o vlastní dílně. Získala litografický lis (firmy Karl Krause Leipzig) s kameny a příslušenstvím a v roce 1980 zprovoznila dílnu v Hustopečích. Zde tiskla drobné grafické práce (exlibris, novoročenky, gratulace apod.) řady českých umělců (Jaroslav Kadlec, Bohuslav Reynek, Cyril Bouda, Kamil Lhoták, Jaroslav Šerých…) a pracovala pro vydavatelství bibliofilských tisků Edice 33.
V letech 1986 a 1988 organizovala výstavy grafiky s přednáškami a demonstracemi technik grafického tisku.
Po politických změnách v roce 1989 se okruh umělců kolem Věry Nohelové rozšířil o příchozí ze Švédska, Německa, Ruska, Francie a Rakouska (Michail Karasik, Vera Atkarskaya, Ilse Gewolf, Heidi Innfeld, Ilse Schwarz…). Prostorný hustopečský dům Věry Nohelové jim skýtal nejen možnosti studia, ale i přístřešek.
V roce 1996 se Věra Nohelová zúčastnila workshopu v Muzeu práce v Hamburku (Museum der Arbeit). Své dílo prezentovala na výstavách, a to doma i v zahraničí (např. v roce 2000 v Evropském parlamentu ve Štrasburku, v roce 2007 v Galerii Bergerhaus v dolnorakouském Gumpoldskirchen, v roce 2010 v galerii Palais Kabelwerk veVídni).
Velký zájem o dílo Věry Nohelové vzbudila reportáž, kterou v její dílně natočila na jaře 2013 Česká televize v rámci seriálu Toulavá kamera.
Posledním uměleckým počinem Věry Nohelové byla účast na mezinárodním výstavním projektu „3 x Věra“. Projekt spojil různá témata, techniky i národnosti. Věra Nohelová, zastupující Hustopeče, se zde sešla s ruskou malířkou Verou Atkarskou, absolventkou Polygrafického institutu v Moskvě, a rakouskou výtvarnicí a textařkou Verenou Prandstätter z Vídně. Projekt měl dvě části, první proběhla v červenci a srpnu 2013 v Hustopečích a druhá od konce října do poloviny prosince ve Vídni (Bezirksmuseum Wien XII.-Meidling). Zahájení výstavy dne 31. října 2013, kterou pracovníci muzea 12. vídeňského okresu ocenili jako jednu z nejúspěšnějších v uplynulých 20 letech, bylo poslední společenskou akcí, jíž se Věra osobně zúčastnila. I přes značné zdravotní problémy stále působila stoicky a vznešeně.
Její oblíbený autor Bohuslav Reynek, jehož cyklus Don Quichotte také prošel Věřinýma rukama, napsal: „Mrtví jsou Světlo, jež z této země už není.“Po Věře Aleně Marii Felicitas Nohelové nám všem, kteří jsme ji měli tu čest poznat, zůstává světlá památka.
-Soňa Nezhodová, vedoucí Městského muzea a galerie Hustopeče-
Krátký dokument, medailon Věry Nohelové přineseme v pátek 21.3.2014 v Hustopečském magazínu č. 250.
[caption id="attachment_10254" align="alignnone" width="700"]
Věra Nohelová na poslední společenské akci v říjnu 2013. Foto: archiv Městského muzea a galerie Hustopeče.[/caption][caption id="attachment_10255" align="alignnone" width="700"]
Fotografie umělecké tiskařky Věry Nohelové při práci z roku 2006. Foto: archiv Hustopečských listů.[/caption]
SN
