Vypuknutí první světové války si připomněli i Hustopečští

29. 7. 2014 · 2 minuty čtení · 6 fotografí
V neděli 27. července, v předvečer 100. výročí vypuknutí první světové války vzpomínali Hustopečští na její oběti. Třiaosmdesáti padlým vojínům vzdali hold pamětní deskou na zdi městského hřbitova. Slavnostně ji odhalil starosta města Hustopeče Luboš Kuchynka s děkanem římskokatolické farnosti Pavlem Kafkou.
Na pamětní desce převažují německá jména. Před vypuknutím války totiž byly Hustopeče z velké části německé a atmosféra ve městě byla nabitá. „Hustopečané brali válku jako výzvu. Hrnuli se do ní. K mobilizaci se dokonce hlásili i muži, kteří by ze zdravotních či věkových důvodů nepřicházeli do úvahy. Hustopečští němečtí občané to brali nadšeně. Očekávali, že to bude krátká, vítězná válka,“ popsala atmosféru ve městě vedoucí Městského muzea a galerie Hustopeče Soňa Nezhodová.
Válka se však začala prodlužovat, přicházely prohrané bitvy i obrovské ztráty na životech. Nadšení mizelo. „Máme doklady toho, že jeden z berních úředníků prohlásil, že tahle válka být neměla a že ji stejně Rakousko nevyhraje. Kolegové ho udali a do boje šel přednostně. Jmenoval se Raimund Fiala a padl už v roce 1914,“ zmínila Nezhodová.
Po čtyřech letech bojů se nakonec vize Raimunda Fialy potvrdila. Němci v Hustopečích se však nechtěli vzdát ani poté. Chtěli založit Německou jižní Moravu, spojenou s Rakouskem. Vzdali se až po zásahu armády na úřadech. Jméno Raimunda Fialy je teď jedním z vytesaných na pamětní desce.
„Vnímám to tak, že k padlým z první světové války máme dluh. Doteď jsme neměli žádný památník, žádnou pamětní desku. Město Hustopeče teď svůj dluh splácí,“ vyjádřil se starosta města Luboš Kuchynka.




Vzpomínka na padlé vojáky pokračovala v kostele svatého Václava a Anežky České. Zástupci 26 obcí mikroregionu Hustopečska četli jména obětí. Celkem za necelé dvě hodiny zaznělo více než 1100 jmen. Oběti byli muži ve věku od 18 do 50 let, mnohdy několik z jedné rodiny. Další stovky mužů zůstali nezvěstní a mnozí se vrátili jako invalidé.
V seznamech padlých zaznělo i jméno Františka Moravy z Horních Bojanovic, dědečka Anežky Dvořákové. Na srbsko-italské frontě padl 1. ledna 1916.
„Babička vyprávěla, že někdy v roce 1915 jela přímo za dědečkem na frontu. Šla pěšky, chvilku vlakem, jak se dalo. Dostala se až na velitelství, kde jí nechtěli dát povolení. Nakonec měla štěstí, zrovna se tam objevil nějaký velitel z Čech a ona povolení dostala. Se zásobovacím vozem odjela přímo na frontu,“ svěřila se s rodinným příběhem Dvořáková. „S dědečkem se tam opravdu setkali. Akorát se objali, vojáci už byli připravení vystřídat se přímo v první linii. Už nikdy se pak neviděli,“ vyprávěla Anežka Dvořáková, která by se ráda vypravila na stejnou cestu jako před sto lety její babička. Chtěla by se podívat na frontu, kde její dědeček vydechl naposledy.

Vzpomínkový den potom v Hustopečích ukončila skladba Sedm slov vykupitelových Josefa Haydna v podání studentského komorního orchestru Musica Nova. Proložená byla meditací zesnulého Radovana Lukavského.

Sledujte reportáž v Hustopečském magazínu č. 269, vychází v pátek 1.8.2014. 
(Text a foto: Jana Rozková)
odebírejte přes RSS