26.3.2004 - Libor Kyncl byl vyhlášen Učitelem roku 2003 v ČR (text: Zbyněk Háder, foto: Jakub Špaček a Dagmar Humpolíková)
Libor Kyncl
V záplavě anket, které se vždy vyrojí v posledních dnech minulého a prvních měsících nového roku nás potěšila zpráva, že v anketě Učitel roku 2003, pořádané Lidovými novinami, zvítězil učitel Gymnázia T.G.Masaryka v Hustopečích Libor Kyncl. Tento sedmatřicetiletý učitel češtiny a dějepisu učí letos patnáctým rokem. Jeho maminka byla také učitelkou a tak to možná byla právě ona, kdo ho ovlivnil při volbě kariéry. "Maminka na mě měla určitě hodně velký vliv, jako učitelka. Ostatně jsem po ní podědil obor čeština - dějepis. Ale zase na druhou stranu to byla právě ona, kdo mě varoval, že je to náročné, že budu pořád opravovat a všechny ty věci s tím spojené. Takže na jednu stranu inspirovala, na druhou byla tím ukazovatelem, co to všechno s sebou nese."
Je učitelování otázkou vloh nebo vzdělání? "Vzdělání je základ. Já jsem chtěl studovat odbornou archeologii a historii. Nakonec jsem skončil u učitelského oboru. To co mě však tehdejší škola naučila byla odbornost, ne pedagogika. To je věc dalšího vzdělávání a zkoušení, co se dá v té škole dělat."
Libor Kyncl je ženatý a má dvouletého syna Matyáše. Jeho žena Beata je také učitelkou. Jak přijala jeho ocenění právě ona? "Byla nadšená. Samozřejmě. Byla to pro ni alespoň nějaká satisfakce, protože trávím ve škole hodně času. Říkala, že alespoň to někdo ví."
Libor Kyncl učí ve škole, kterou kdysi navštěvoval sám jako student. Mnozí z jeho kolegů si jej ještě pamatují ze školních lavic. Dnes ho však vidí úplně jinak. "Jako s kolegou se mi s ním spolupracuje velmi dobře. Jeho hodiny jsou vedeny netradičními metodami. Od žáků chce, aby formulovali a prezentovali svůj názor a hlavně, aby se dovedli navzájem poslouchat," říká o něm zástupkyně ředitele Jaroslava Veselá a učitelka Hana Potměšilová se přidává "Jako kolega je Libor vstřícný. Je jeden z mála kdo umí vytvořit projekty. A vytváří je nejen pro sebe. Myslí i na nás a nechává nám možnost, abychom se připojili."
Už od mládí ho zajímala historie. Nejprve chtěl studovat egyptologii nebo archeologii. Nakonec vystudoval učitelství, obor čeština - dějepis na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. A proč má podle něj historie stále své místo ve školách? "Dějepis je něco pro lidstvo. Historie je něco pro lidstvo. Co bylo, co se nedá již vrátit. A budoucnost by z toho měla nějakým způsobem čerpat. A jak zní jeden citát: kdo se nepoučil z minulosti, je nucen ji prožít znovu. To všechno má vliv na nás."
Učitelem roku se stal také proto, že spolu se svými studenty dal dohromady čítanku holocaustu. "Tahle práce je už skončená i když mám z několika stran výzvy, aby se v tom pokračovalo dál. Každopádně je to čítanka skoro devadesáti literárních textů a k tomu takové informační zázemí o kultuře a historii tohoto etnika. Je to vydané na cédečku, takže je to určeno pro základní i střední školy. Byla to obrovská práce asi patnácti škol celé České republiky." Zajímá ještě dnes toto téma studenty? "Vyloženě téma holocaustu je nesmírně smutné a tragické, takže se s ním musí zacházet velmi opatrně. Třeba na našich vyjížďkách do Terezína, kde bylo za druhé světové války ghetto vidím, že to má na ně obrovský dopad. Velmi silně to prožívají. Když se to dobře uchopí, tak je veliká šance pro učitele vytěžit z toho to dobré pro jejich život, pro jejich současnost. Uvědomuji si, že v tomto regionu je židovského obyvatelstva málo, ale jsou tu další etnika, která sem přichází nebo jsou tady. A multikulturní výchova na školách je v poslední době hodně skloňované slovo."
Být učitelem roku 2003 je určitě hodně zavazující. Je však něco, co by Libora Kyncla dokázalo odradit od povolání učitele? "Určitě. I když si to nedovedu představit, že bych toto nedělal, protože mě to moc baví. Ale určitě je to asi otázka jaké budou ty další generace. Někdy je komunikace s čím dál těmi mladšími a nastupujícími studenty obtížnější a obtížnější. A někdy si říkám, že tohle už opravdu nemusím, že mi to není zapotřebí. Ale na druhou stranu jsem optimista, takže mě to baví a zkouším to. A druhá věc je asi otázka peněz, protože když máme jedno dítě a kdybychom chtěli časem další, tak ."
