24.2.2004 - Člověk a včela
(text: Petr Kamenský)

Včela na květu

Od dob, kdy lidé objevili v dutinách stromů med, uplynulo několik (přesněji více jak dvanáct) tisíciletí. Lovecký způsob dobývání medu se na záměrný chov včel změnil nejpozději ve 4. tisíciletí před Kristem v Egyptě. Dutiny stromů obývané včelami, brtě, se přenášely blíže k obydlí. Cestovatel Ibn Rušt píše v 9.století: "Slované mají jakési dřevěné nádoby s otvory pro včely - ulišdž".
Zpočátku se včely chovaly pouze pro cenné "výrobky", med, vosk a propolis. Dnes víme, že hlavní užitek přináší včely přírodě (a tím i člověku) opylováním rostlin. Jestliže chceme sklidit ze zahrádky ovoce či semena rostlin, musíme tomu věnovat velké úsilí. Ale to ještě nestačí, musí přiletět včelka, bez ní si neutrhneme ani jablíčko. Jiní opylovači, jako čmeláci a samotářské včely, jsou díky chemii a intenzivnímu hospodaření tak málo početní, že na tuto práci nestačí. Umístění úlů se včelami do blízkosti ovocných stromů, tedy do sadů a zahrad, je nejdůležitější brzy na jaře, v době kvetení. Počasí a teploty se právě v tuto dobu rychle mění. Včela medonosná vyletuje z úlu už při teplotě 12°C, ale jen do vzdálenosti kolem 200m. Pokud máte stromy dále od včel, nebo lépe řečeno včely dále od stromů, musíte doufat v teplejší počasí. Včela má nenahraditelné místo i při opylování planě rostoucích hmyzosnubných rostlin, pro zachování rovnováhy a udržení ekosystému krajiny.
Idylické soužití člověka a včely má jedno ostré úskalí: včelí žihadlo. Pokud včela cítí ohrožení, bodnutím obětuje svůj život ve prospěch společenství. Jak se máme chovat, abychom ve včelách tento pocit ohrožení nevyvolali a nezpůsobovali tím újmu oběma stranám? Na co si máme dát pozor?

Včely dráždí prudké pohyby, silné parfémy, alkohol a šťáva z rostlin při sečení trávy. To můžeme svým chováním omezit. Včely jsou ale někdy agresivnější i bez zneklidňujícího zásahu člověka, například když je dusno před bouřkou a v době kvetení máku. Tehdy je lépe chovat se v blízkosti úlů obezřetněji.
Rojení včel je přirozený způsob jejich rozmnožování. Většinou jsou včely při rojení velice mírné. Nemají zájem o ztrátu života při vytváření nového společenství. Nebojte se rojů! Roj vyletí z úlu a v průběhu krátké doby (asi 15 minut) si v jeho blízkosti najdou včely dočasné útočiště. Tam se usadí a zůstanou shromážděny v chumáči většinou do příštího dne. Pak odletí na místo, které mezitím pátračky vybraly jako nejvhodnější k trvalému životu včelstva.. Nemá smysl včely odhánět. Tím je nepřesvědčíte, že si našly špatné místo a mají hledat nové. Nepochopí to a tvrdohlavě se vrátí znovu na místo, které si samy vyhlédly. Nejlepší je v tomto případě zavolat včelaře, který jim nabídne lákavější útulek. Pokud žádného neseženete, se sundáním roje vám pomohou i hasiči.
Včely souseda vyletují z úlu přímo na váš pozemek a omezují tím jeho bezproblémové užívání. Takový problém se dá vyřešit tím, že včelař vytvoří před úly překážku (může to být pletivo nebo hustý keř). Včely pak musí při jejím přelétávání nabrat výšku a opouští tak naše teritorium.
Zpět dolů je přiláká jen pastva nebo voda. Tu potřebují k životu stejně jako lidé. Včelaři proto zřizují u úlů napáječky. Často se ale stává, že včelám se více zalíbí voda z vašeho jezírka, bazénu či nádrže. A protože včela není pes a neposlechne na LEHNI!, natož NEPIJ TO!, musíme zasáhnout jinak. Někdy pomůže zřízení nové napáječky a soustavné zakrývání bazénu a jezírka do doby, než na ně včely zapomenou (minimálně 3 dny).

Co dělat, když přece jen žihadlo dostanu?
Jestliže jsem dostal žihadlo, nehtem jej co nejrychleji odstraním seškrábnutím a vzdálím se z doletu ostatních včel. Včela, než píchne, označí místo feromonem, který říká ostatním včelám: "tady bodejte". Dá se smýt vodou.
Jsem alergický na včelí bodnutí? Normální reakcí je zarudnutí, svědění a otok (může trvat i po více dní) v místě vpichu. Při alergické reakci dochází k těmto reakcím i na jiných místech: typické je svědění dlaní, třísel nebo podpaží; otok a zarudnutí na citlivých místech (na krku, v obličeji); těžce se dýchá; tvoří se studený pot. V těchto případech je nutno je nutno okamžitě vyhledat lékaře. Člověk bez alergie snese několik stovek žihadel, pro toho, kdo je alergický na včelí bodnutí, může i jedno znamenat velice akutní ohrožení života.

Vraťme se ale k méně dramatickým stránkám našeho soužití se včelami. Po dlouhé zimě včelky potřebují ulevit svým výkalovým vakům. Když teploty vystoupí nad 10°C, můžeme být svědky krásného obrazu probuzení přírody. Včely se překotně valí z úlů ven, zakrouží a sednou. Proto v první krásný jarní den, nedávejte sušit prádlo do blízkosti úlů, může se stát, že budete muset prát znovu.

Jestliže nás ve městě obtěžuje listí ze stromů, psí exkrementy, nebo včely, můžeme je vykácet, zakázat a vytlačit do polí a sadů, ale budeme žít v betonovém městě bez zeleně, radosti, květin, ovoce a života. Je tu však ještě jedno řešení: obětovat trošku pohodlí a námahy a těšit se ze společného soužití.
Na závěr mám ještě jeden příklad, jak nám mohou včely být užitečné. Mohou pomoci těm, kteří trpí alergií na pyl. Konzumací medu z místa bydliště mohou do sebe dostat v mírných dávkách alergeny (částečky pylu) ze svého okolí, a tím si na ně postupně zvyknout. Desenzibilizace jistě příjemnější, než v medicíně běžně užívané dlouhodobé série očkování.

Přál bych si, aby těchto pár rad pomohlo lidem najít správný vztah ke včelám.

Petr Kamenský.