Předání cen

Představitelé našeho města se i v tomto roce rozhodli ocenit významné osobnosti společenského života Hustopečí. Zastupitelstvo a Rada města na svých zasedáních jednohlasně odsouhlasili udělení Ceny města Hustopeče a Ceny starosty devíti významným osobnostem a kolektivům, které se zasloužily o rozvoj města v oblasti společenské, kulturní a sportovní.

„Dlouhá léta se Ceny a čestná občanství města Hustopeče neudělovala a přibývalo lidí, kteří si to zaslouží. Tak jsme se letos rozhodli, že je dost lidí, kteří by toto ocenění rádi přijali,“ vysvětlil důvody udílení ocenění starosta města Ing. Jiří Teplý. Slavnostní předání jmenovacích dekretů proběhlo v obřadní síni města Hustopeče na slavnostním zasedání Zastupitelstva města. Mezi vyznamenanými byla i jedna z mála žen v naší republice, která se profesionálně, a na vysoké úrovni, věnuje práci ve vinařství paní Jitka Sedláčková ze zemědělského družstva ZVOS Hustopeče.

Cenu města rovněž převzali podnikatelé Karel Losenický, Bruno Wamser a Jiří Malášek, kteří nejenže přispěli k rozvoji podnikatelské sféry v Hustopečích, ale významně přispěli i k rozvoji společenského života ve městě. „Co bych mohl říci, než moc poděkovat,“ řekl nám poté, co obdržel Cenu města, pan Karel Losenický. „Tak, jak jsem před chvílí poděkoval celému Zastupitelstvu, protože to je pro mě výzva. Výzva, že nemůžeme ještě končit v Hustopečích. Musíme pracovat dál, pomáhat městu i okolí. Jsem dnes hrozně šťastný.“ Podobná slova hledal i pan Jiří Malášek. „Pro mne je to velice příjemná záležitost. Byl jsem velice potěšen, že si město a představenstvo města vzpomnělo. Já jsem do Hustopečí přišel náhodou, ale cítil jsem se tu jako doma. Naučil jsem se v Hustopečích milovat město, našel tu výborné přátele, naučil se mít rád víno, rád se sem vracím a rád jsem i občanem tohoto města.“

Pátým laureátem Ceny města Hustopeče je ing.Pavel Húsek, jehož přičiněním byl ve městě vybudován rozsáhlý sportovní areál, zahrnující mimo jiné i sportovní halu, přístavbu stolního tenisu a krytý bazén. Při přebírání dekretu a tradičního habánského talíře s emblémem města bylo na něm vidět, že ho toto ocenění nesmírně těší. A kdo se díval pozorně, mohl vidět v jeho očích zalesknout se i slzu dojetí.

Jako první z rukou ing. Jiřího Teplého převzala Cenu starosty města paní Libuše Kazdová, jejíž práci na poli sportovním a ve Svazu tělesně postižených není asi nikomu třeba připomínat, vždyť i ve svém zralém věku se této své zálibě stále aktivně věnuje. „To co jsem dělala, jsem dělala ráda. Někdy v 35 letech jsem si uvědomila, že člověk má dělat dobro a snažit se být dobrým člověkem, pokud to jde,“ prozradila všem svou životní ideu. Starosta Teplý paní Kazdové udělal velký kompliment, když všem přítomným řekl: „Tak jak někdo řekl „učit se, učit se, učit se“, tak paní Kazdová říká „cvičit, cvičit, cvičit“. A to si myslím je její největší přínos do Hustopečí.“

O tom, že z desítek rolí odehraných na hustopečském jevišti nic nezapomněl, přesvědčil všechny přítomné pan Miroslav Otřísal, další z držitelů Ceny starosty města, když zpaměti odrecitoval rozsáhlou báseň. „Já jsem začal divadlo hrát už jako devíletý kluk ve školním souboru. Když jsem došel do puberty, styděl jsem se vylézt na prkna. Pak mě ale přemluvili, abych to zkusil, ale já jim řekl, že pokud se to nepovede, víckrát tam nejdu. Povedlo se a začalo to.“

František Heřman díky své pohotovosti a odvaze zachránil v roce 2005 topícího se chlapce v hustopečském rybníku. Tento odvážný čin ocenila Rada města udělením Ceny starosty. „Tohoto ocenění si nesmírně vážím,“ přiznal se František Heřman. „Když jsem před 30 lety přišel do Hustopečí, tak jsme deset let s manželkou váhali, jestli v Hustopečích zůstat nebo ne. Pocházím z Pošumaví a ty lesy a všechno mi hrozně moc schází a scházelo. Koupili jsme si zde ale domek, usadili se natolik, že v podstatě je to to tady můj druhý domov. A tahle cena je takové dovršení toho všeho. Ale jinak si myslím, že to co jsem udělal, by na mém místě udělal každý, protože je to lidské.“ Vzpomínáte si na tu situaci před rokem na Hustopečském rybníku? „Já jsem především sportovec, a ne záchranář. Takže jakmile zamrzne rybník, jsem jeden z prvních, kdo tam bruslí. Ta událost se stala o víkendu. Děcka si tam hrály a ten malý chlapec zachraňoval psa a nakonec tam spadl za ním. Zaregistroval jsem, co se stalo a snažil jsem se ho co nejrychleji vytáhnout, což se mi podařilo a ostatní nenní třeba rozebírat.“

Posledním oceněným byl Klub historie a vlastivědy Hustopečska. Ten dnes sdružuje téměř osmdesát členů z Hustopečí i blízkého okolí, které spojuje láska k historii. Při své činnosti se zaměřuje prioritně na dějiny našeho města a blízkého regionu. Věnuje se i publikační činnosti. V těchto dnech vydal almanach, který monitoruje jeho dosavadní více jak desetiletou činnost a který je současně i cenným zdrojem poznatků o historii, přírodě a společnosti našeho regionu. Za všechny členy klubu poděkoval za uznání Ing. Radovan Beneš: „Děkujeme za uznání, že i nenápadná nezisková organizace může v Hustopečích a v okolí dělat něco nejenom pro starší lidi, protože my máme i mladé členy. Dovolte mi, abych jménem všech 80 členů a těch patnácti, co v lednu 1993 založili klub historie, poděkoval současně i těm, kteří zde nejsou, že podporují naši činnost.“

Slavnostní udílení ocenění významným osobnostem města Hustopeče by mělo podle přítomných představitelů města pokračovat i v dalších létech. Vidím v tom jednu z možností, jak těmto lidem poděkovat za jejich práci pro město.

Paní Jitka Sedláčková absolvovala Zemědělské odborné učiliště ve Valticích a vystudovala SZTS ve Valticích. V roce 1966 nastoupila do tehdejšího Jednotného zemědělského družstva Hustopeče, kde pracovala zpočátku na úseku zahradnictví a zelinářství. V roce 1975 přešla na úsek vinařský, kde pracuje dodnes.

Paní Jitka Sedláčková je v České republice vůbec jedinou ženou – vinařkou, která má zodpovědnost za výrobu více jak 1 milionu litrů vína ročně. Těmito víny a především jejich kvalitou napomáhá šíření věhlasu našeho města doma i v zahraničí. Je držitelkou mezinárodního degustačního certifikátu ISSO a stálou členkou senzorické komise Státní zemědělské potravinářské inspekce pro hodnocení vín. Její znalosti a zkušenosti v oboru vinařství ji získaly uznání mezi kolegy nejen u nás, ale i v zahraničí. Pokud někdo potřebuje v této oblasti poradit, může se spolehlivě obrátit právě na ni. Určitě se mu dostane kvalifikované rady.

Pan Karel Losenický se narodil v roce 1946 v Krucemburku na Českomoravské vysočině. Vystudoval SZTŠ (obor mechanizace) a začal pracovat jako vedoucí mechanizace zemědělské výroby. V roce 1978 přestoupil do zemědělského podniku v Hustopečích jako vedoucí technického rozvoje a v této době začíná externě pracovat ve státní zkušebně zemědělských strojů. Zde hodnotil a porovnával kvalitu zemědělských strojů vyráběných tehdy ve východní a západní Evropě.

Na počátku roku 1990 založil společnost AGROTEC Hustopeče s cílem rozvíjet obchodní aktivity v zemědělské technice na území tehdejšího Československa. Za 15 let se Karlu Losenickému podařilo vybudovat koncern AGROTEC, který má dnes více než 850 zaměstnanců a finanční obrat více jak 100 mil. EUR a stal se jedním z největších podniků, které se zabývají oblastí dopravní, zemědělské a stavební techniky v ČR.

AGROTEC se stal významnou společností, která kladně ovlivňuje a podporuje rozvoj a zaměstnanost v regionu Hustopečska. V oblasti infrastruktury města přispěl AGROTEC významně k rozvoji a zlepšení služeb rekonstrukcí a výstavbou Hotelu Centro. Pan Karel Losenický významně podporuje kulturní, sportovní a společenské akce. Jeho společnost je hlavním partnerem místní tělovýchovné jednoty, organizuje automobilové rally, soutěže a festivaly dechových hudeb, konference, dětské akce a mnoho dalších. Na všech těchto akcích je pan Karel Losenický aktivním a nepřehlédnutelným účastníkem, který rád přispěje cennou radou. Pamatuje také na charitativní činnost.

Filosofií pana Losenického je budovat silné partnerské vztahy jak s obchodními partnery, tak s městem a regionem, ve kterém podniká.

Pan Jiří Malášek se narodil v roce 1938 v Olomouci v rodině gymnaziálního profesora matematiky. Rodina nejprve přesídlila do Brna a v roce 1946 do Prahy, kam byl otec přeložen na Ministerstvo školství.

Po komunistickém puči byl prof.Malášek zatčen a později (díky práci ve spolku Orel) odsouzen za velezradu na doživotí. Ve vězení strávil 12 let. To způsobilo nepřekonatelné problémy pro jeho syna, Jiřího Maláška, při pokusech o přijetí na školy vyššího stupně.

Jiří Malášek tak nebyl připuštěn ke studiu na gymnáziu. Po vyučení nástrojářem byl jako nadaný absolvent doporučen na střední školu technickou, kterou absolvoval s výtečným prospěchem. Po ukončení základní vojenské služby se několikrát marně pokoušel o získání povolení studovat na Vysoké škole strojní. Také veškerá činnost sportovní, či osvětová mu byla vzhledem k jeho původu zakázána. Proto v roce 1964 opouští republiku a spolu s manželkou žádá ve Vídni o politický azyl.

V Rakousku pracoval jako zámečník a později jako konstruktér optických měřících zařízení. V roce 1965 dostává nabídku na místo hlasatele v rádiu Svobodná Evropa, kde pak působí v různých funkcích až do roku 1994.

Pan Malášek měl velký zájem o rozvoj České republiky. Proto se, vzhledem ke svému blízkému vztahu k Jižní Moravě, rozhodl zprostředkovat několika zahraničním firmám převedení výroby z Německa a Švédska, konkrétně do měst Hustopeče a Hrušovany u Brna. Jiří Malášek založil a řídil firmu Gemi (dnes ABA Czech), později také strojařské společnosti Westfalia, Linden a Cromtryck. Tyto firmy dnes zaměstnávají 600 zaměstnanců ze širokého okolí města Hustopeče. Jiří Malášek svojí činností významně přispěl ke snížení nezaměstnanosti a oživení strojírenské výroby na Jižní Moravě, kde mělo strojírenství vždy velkou tradici.

Pan Bruno Wamser se narodil v roce 1942 v bavorském Grossheubachu v rodině pánského krejčího. Celá oblast byla v Německu známá textilní a oděvní výrobou a tak není divu, že i mladý Wamser se vyučil dámským krejčím. V oboru dosáhl nejvyšších mistrovských zkoušek, založil a postupně rozšiřoval firmu na výrobu dámské konfekce. V roce 1991 přišel do Československé republiky s úmyslem založit zde oděvní firmu. Z mnoha nabízených míst si tehdy vybral město Hustopeče, které mu, jak sám často říká, připomínají rodný Grossheubach.

Od samého počátku jeho hustopečského působení se pan Wamser neomezuje jen na podnikatelské aktivity. Spolupracuje s vedením města, navazuje vztahy s občany a firmami, vyvíjí významnou sponzorskou činnost. Finančně podpořil především rekonstrukci morového sloupu a kašny na náměstí, rozjezd realizace generální přestavby školní jídelny ZŠ Komenského. Významná byla jeho pomoc v oblasti zdravotnictví: městu věnoval pro místní nemocnici RTG a ultrazvukové přístroje a monitory, rovněž tak desítky mechanických lůžek s nočními stolky. Bruno Wamser postavil a v roce 1996 otevřel zdravotní komplex Domu zdraví na Brněnské ulici. Veškerá jmenovaná činnost pana Bruno Wamsera svědčí o jeho příkladném vztahu k městu Hustopeče a jeho občanům.

Pan Pavel Húsek se narodil v roce 1937 ve Zlíně, mládí prožil v Ostrožské Nové Vsi. V roce 1962 absolvoval Vysokou školu stavební v Brně. Poté nastoupil do svého prvního zaměstnání v Mostárně Hustopeče a do Hustopečí se také nastěhoval. V Mostárně pracoval až do penze.

Přestože se ze zdravotních důvodů nemohl trvale aktivně věnovat sportu, rozhodl se, že mu bude pomáhat na poli funkcionářském. V roce 1972 se stal předsedou tehdejší TJ NHKG Hustopeče a předsedou hustopečské TJ je do dnešních dnů. Je především jeho zásluhou, že byla v Hustopečích v roce 1978 vybudována Sportovní hala, v roce 1982 přístavba Herna stolního tenisu, v roce 1988 pětadvacetimetrový krytý bazén a v roce 1990 ubytovna autokemp s restaurací. Pan Pavel Húsek je rovněž předsedou okresního sdružení ČSTV Břeclav.

Paní Libuše Kazdová, rozená Smetanová z Klobouk, vystudovala hustopečské gymnázium a po svatbě s Oldřichem Kazdou, spolužákem a rodákem hustopečským, prožívá velkou část svého činorodého života v Hustopečích.

Přestože svoji poválečnou pracovní aktivitu spojila celoživotně s účetnictvím, paní Kazdová, naturelem workholik, vyhledávala i další aktivity. Vzpomeňme na účinkování v ochotnickém divadle, zapojení do tělovýchovy jako cvičenka i cvičitelka. V současné době i ve vysokém věku 85 let stále vede cvičení žen.

Další velkou láskou paní Kazdové bylo cestování. Ještě v době před odchodem do důchodu v Čedoku absolvovala průvodcovské zkoušky a řadu let byla přepečlivou průvodkyní na cestách zejména za poznáním.

Jako dlouholetá předsedkyně Svazu tělesně postižených občanů města a okolí, byla vždy plná nápadů na různé aktivity této organizace. I když v tomto roce předala žezlo řízení mladším, je stále aktivní členkou, obdivovanou členy.

Pan Miroslav Otřísal začal hrát divadlo už v Křepicích, kde dříve bydlel. V roce 1952 přichází do Hustopečí a v místním ochotnickém souboru si svými hereckými výkony získává obdiv a úctu svých kolegů, kteří ho již v roce 1954 zvolili vedoucím souboru. Následovala jedna role za druhou. Obsáhl velmi široké spektrum postav, od charakterních až po komediální typy. Celkem jenom v Hustopečích to byly více jak tři desítky her, ve kterých účinkoval. Zejména v padesátých a šedesátých létech minulého století nebylo hustopečské divadlo bez tohoto vždy veselého a usměvavého člověka myslitelné. Na pomyslná hustopečská "prkna, co znamenají svět" se naposledy postavil v roce 1994 ve hře Slaměný klobouk.

Dne 7. února 2005 se na hustopečském rybníku prolomil led pod Petrem Koblihou, který chtěl zachránit svého psa, jenž spadl do díry vysekané v ledu. Pan Heřman neváhal a okamžitě se pustil do záchrany chlapce. Vytáhl ho z vody, poskytl mu nezbytnou péči a dopravil jej vlastním autem domů. Tímto včasným zásahem předešel vážným následkům, které chlapci hrozily. Pan František Heřman je znám jako výborný sportovec, který rovněž dlouhá léta pracoval s mládeží.

Klub historie a vlastivědy založili před více jak deseti lety pánové Aleš Janšta a Jan Horák. Od svého vzniku se klub hned zapojil do společenského dění ve městě. Dnes sdružuje více jak sedmdesát členů z Hustopečí i blízkého okolí, které spojuje láska k historii. Při své činnosti se zaměřuje prioritně na dějiny našeho města a blízkého regionu. Klub úzce spolupracuje s Městským muzeem a galerií, pořádá pro své členy i širokou veřejnost přednášky a tématické zájezdy. Věnuje se i publikační činnosti. Doslova právě před několika dny vydal Klub historie a vlastivědy Hustopečska almanach, který monitoruje jeho dosavadní činnost a který je současně i cenným zdrojem poznatků o historii, přírodě a společnosti našeho regionu.