8.2.2004 - Ivan Sýkora se vyznává z lásky k Vysočině (text a foto: Zbyněk Háder)
Ivan Sýkora
Slavnostní vernisáží v Městském muzeu a galerii v Hustopečích byla v neděli zahájena výstava malíře Ivana Sýkory. Rodák z Třebíče, který žije od padesátých let ve Žďáru nad Sázavou, svou první výstavu realizoval již v 16 letech. Od té doby jejich množství lze počítat na desítky. Svou inspiraci hledá od dětství především v krajině kde žije. A tou je Českomoravská vrchovina. ,,K rodnému kraji jsem zahořel velkou láskou", prozrazuje Ivan Sýkora. "Obrazy se vyznávám ze svých citů. Vysočina, to jsou především barvy. A jak říká básník, červená s fialovou kvete, že leží pod nohama a hnědé je zde víc než dost, šedá se kupí na kopci zelené a modrá je tu pro radost." A právě to můžeme vypozorovat v Sýkorových obrazech. Vidíme atmosféru klidu, pohody a bezpečí domova, harmonii a poutavost přírody ve všech ročních obdobích. Objevujeme krásu prostých pohledů, míst, kolem nichž bychom možná prošli bez povšimnutí.
V mnoha dalších Sýkorových dílech jsou skryty lidské příběhy. Bezdomovci, cikáni, rybáři či lidé pracující na polích jsou hrdiny jeho poetických příběhů. Naše domovy a okolní prostředí často přehlížíme jako náměty vhodné k inspiraci, protože je důvěrně známe. Ale i ty nejvšednější a nejobyčejnější předměty v domácnosti dokáží Ivana Sýkoru inspirovat k zajímavým zátiším.
Tvorba malíře Ivana Sýkory se stala všeobecně známou a uznávanou pro všestrannost jeho námětů a především pro jeho akvarelovou tvorbu, málo oblíbenou techniku pro svou náročnost. ,,Malování je tvrdá řehole", tvrdí malíř o své tvorbě. "Vždy jsem se snažil chápat obraz nejen jako barevnou kompozici, vypočítanou na efekt, ale jako ozvěnu v níž je slyšet ticho poledne, vidět lesk rybníků a cítit vůni lesních jahod. Chci rozdávat radost. Je jí málo. Snad se mi tento záměr daří naplňovat."
