S navlékáním nití bojují, přesto vyrábí šperky z korálků

3. 3. 2015 · 1 minuta čtení · 9 fotografí
Trpělivost, trpělivost a zase trpělivost. To, že se dají drobounké pestrobarevné korálky navléct na průhledný vlasec i s třesoucíma se rukama a už ne zrovna dokonalým zrakem, dokazují členky Svazu tělesně postižených Hustopeče. Jedna z nich, Alena Jislová, učí ty ostatní takzvanému korálkování. V pondělí 2. března měly poslední lekci.
„Naučila jsem se to v klubu Diana – to je klub onkologicky nemocných žen, na Žlutém kopci máme každý měsíc výtvarnou dílnu, tam se učíme veškeré ruční práce. A když je o to zájem, tak to předávám dál,“ vysvětlila vedoucí Alena Jislová.
Kurz už letos vede podruhé. Je o něj zájem. Účastnice se v něm naučí vyrábět pestrobarevné náhrdelníky, náramky, náušnice, ale třeba i ozdoby na velikonoční vajíčka.
„Letos se mi přihlásilo šestnáct žen, což jsem tedy byla opravdu překvapená. Zájem je,“ pochvalovala si Jislová.
„Když jsme viděly výrobky paní Aleny, tak nás to zaujalo. Chtěly jsme to taky zkusit,“ dodala jedna z účastnic kurzu Alena Lutzká.
Kurz korálkování se skládá ze čtyř lekcí, jedna trvá zhruba tři až čtyři hodiny. Začíná se na nich s prostým navlékáním korálků, končí se například výrobou zapínání. Účastnice si kurz nemohou vynachválit.
„Jsem velmi spokojená, až na to, že jsem nešikovná. Je to dost taková nimravá práce a oči už nemám takové dobré, abych se tady rovnala mladším,“ smála se Anna Beránková.
„Jsem velice spokojená, kdyby bylo pokračování, ráda bych šla znovu,“ přidala se Zdena Štryclová.
Korálkování však není jen procházka růžovým sadem. Často dá účastnicím kurzu pořádně zabrat. „Nejtěžší je navlékání nití, už špatně vidím,“ postěžovala si Štryclová.
Námaha a notná dávka trpělivosti však stojí za to. Krásné šperky mohou zdobit přímo jejich autorky nebo mohou posloužit jako originální dárek.
„Buďto to budou nosit vnučky, což pochybuju, nebo si to dám na sebe sem tam já,“ uzavřela Anna Beránková.
(Text a foto: Jana Rozková) 








odebírejte přes RSS