Horák vyprávěl o osudech padlých vojínů Edíka a Viktora

Beseda Jana Horáka v městské knihovně s názvem Edík a Viktor – dva z tisíce padlých navázala na připomínkové akce k 70. výročí konce války. Boleradický pamětník seznámil posluchače ve čtvrtek 7. května 2015 s osudy dvou vojínů, kteří jsou pohřbeni v Hustopečích.
Jan Horák z Boleradic zažil jako devítiletý kluk konec druhé světové války. Na vlastní oči viděl vojáky vracející se z osvobozovacích bojů. Jejich tváře mu utkvěly v paměti a rozhodl se pátrat po jejich osudech. U dvou se mu to podařilo. O Edíkovi a Viktorovi povyprávěl hrstce posluchačů ve čtvrtek v městské knihovně.
„Prožíval jsem frontové události, a proto mě zajímaly osudy vojáků, se kterými jsem se setkával. Ať už byli čeští nebo němečtí. Přál jsem si zjistit, z jakého prostředí pocházeli, jaké měli plány, jaké měli osudy. A to se mi splnilo,“ vysvětlil Horák.
Dopodrobna poznal například život obou hlavních hrdinů besedy – Edíka a Viktora. Oba jsou pohřbeni na centrálním pohřebišti v Hustopečích, padli ale při osvobozování Boleradic. Jan Horák se setkal i s jejich rodinami. „Rodinu Edíka jsem navštívil dokonce v Lotyšské Rize,“ vzpomínal.
Otec Eduarda Krafta i matka Viktora Nikitěnka pak přijeli i do Boleradic. Matka Viktora dokonce několikrát. Boleradičtí proto postavili jejímu padlému synovi pomníček nad vesnicí.
„Dostala oznámení, že její syn Viktor padl na jihozápadě Boleradic. Chtěla poznat to místo, to prostředí,“ vyprávěl devětasedmdesátiletý pamětník, který však ve svém životě nepátral pouze po osudech Edíka a Viktora, ale i mnohých dalších.
„Utkvěly mi v hlavě tváře i určité postavy ruských a německých vojáků. Hlavně když se vraceli z fronty. Unavení, umazaní, roztrhaní. Nebo když přivedli německé zajatce. Byli to ještě malí hoši, viděl jsem v jejich tvářích, jak jsou dostrašení. Poznal jsem válku i prostřednictvím osudů těch vojínů,“ uzavřel Horák.
Sledujte reportáž v Hustopečském magazínu č. 307, vychází v pátek 15.5.2015. 
-jal-