„Vyjížděl jsem někdy 12. června skoro na 90 dní, protože tak dlouho trvá turistické vízum, snažil jsem se ho maximálně využít. Plán byl přejet ze západního pobřeží na východní, pokud možno celou cestu na kole,“ začíná své vyprávění čtyřiadvacetiletý student strojního inženýrství.
Na kole napříč Amerikou našlapal celkem asi 8 300 kilometrů. Podle plánu musel denně ujet 105 kilometrů, nakonec však zvládl víc. Díky tomu mohl na některých místech i zastavit a porozhlédnout se kolem. „To bylo takové dilema. Na jednu stranu se člověk musí dostat včas do cíle, na druhou stranu bylo po cestě tolik míst, kde bych chtěl zastavit,“ zmínil jeden z největších problémů Najman.
Na dobrodružnou cestu se vydal úplně sám. Nikdo z kamarádů se k němu připojit nechtěl. Podle nadšeného cyklisty to však mělo výhody, mohl si například sám udávat tempo. Občas se k němu na cestě připojil někdo další a u místních i přespával. „Asi tak tři čtvrtě nocí jsem býval v kempech. Ale také jsem se zaregistroval na sociální síti, kde člověk nabídne svůj dům pro cyklisty na přespání a na oplátku získá přístup k ostatním. Takže jsem spával i u lidí, u cyklistů doma,“ popsal své nocování. Díky této sociální síti už také přespali v Hustopečích u Najmanů doma dva cyklisté z Koreji a dva Kanaďané.
Do Ameriky přepravil Honza Najman sebe i kolo letadlem. Kolo musel mít složené v kartonové krabici a doufal, že cestu přes oceán přežije. Naštěstí ho ihned po přistáni složil bez problémů. Nepříjemné chvilky na něho čekaly až po pár kilometrech.
„Nejhorší to bylo asi někde uprostřed v Nebrasce. Bylo asi 30 stupňů ve stínu a já jsem ve stínu samozřejmě nejel. Bylo neskutečné dusno. Když se do toho přidají kopečky, člověk už nemyslí na nic jiného než na klimatizovaný pokoj a sprchu,“ zavzpomínal na nejhorší chvilky Najman.
Převládaly však zážitky pozitivní. Nadšený byl hustopečský cyklista například z upravených cyklostezek, z milých lidí i z nádherné přírody v národních parcích.
Po tří měsíčním putování dorazil s plně naloženým kolem s pěti brašnami do cíle. Do New Yorku, odtud dále letadlem do Vídně a odtud domů, jak jinak než na kole. „Říkal jsem si, že z Vídně už je to jen nějakých 120 kilometrů. Když jsem to srovnal s tím, co jsem měl za sebou, tak jsem si řekl, že to bude taková hezká třešnička na závěr. Přece se nenechám po takové době odvézt autem,“ smál se cestovatel.
Na kole procestoval Honza Najman nejen Ameriku, ale před pěti lety i západní Evropu. Teď se nikam dál zatím nechystá. „Vždycky, když dojedu z nějaké takové výpravy, tak si říkám, že tohle už nikdy nebudu dělat, protože mám v živé paměti takové ty chvilky, kdy už toho má člověk dost. Takže na pár roků mám vystarané a pak uvidíme,“ uzavřel Najman.
Sledujte reportáž v Hustopečském magazínu č. 275, vychází v pátek 19.9.2014.
(Text: Jana Rozková, Foto: archiv Jan Najman)
