(text a foto: Zbyněk Háder)
Po osmnácté se sešli vyznavači bluegrassu na své letní škole v Hustopečích, kterou pro ně pořádá Brněnská bluegrassová asociace. Domovem se jim na celý týden staly učebny ZŠ Komenského. Tato, u nás ojedinělá akce, vznikla při festivalu Moravský hrozen ve V.Němčicích, odkud před deseti lety přesídlila právě do Hustopečí.
„Tradici pořádání letních škol založila Irena Silence Přibylová, která kdysi navštívila několik festivalů v USA. Tady přišla na to, že při každém festivalu fungoval nějaký workshop s vystupujícími umělci,“ přibližuje historii tohoto hudebního setkání ředitelka dílny Helena Bretfeldová. „Stejnou tradici proto založila při festivalu Moravský hrozen. Nejprve šlo o jednodenní dílny, později trvaly celý víkend a dnes je z toho týdenní škola s řádnou výukou.“
Padesátka frekventantů se v Hustopečích zdokonaluje ve hře na banjo, kytaru, mandolínu, kontrabas, dobro a také ve zpěvu. Lektorský sbor tvoří členové nejvýznamnějších českých kapel tohoto žánru: Poutníci, Fragment nebo Mišo Vavro band. Nechybí jeden z nejvýznamnějších evropských hráčů na banjo Sváťa Kotas. Kromě výukových lekcí se mohou všichni zúčastnit poslechových videoték nebo promítání filmů s ukázkami bluegrassové techniky a nechybí ani večerní jam session s lektory. „Nechceme ty lidi za týden naučit hrát, ale mají se naučit pracovat s nástrojem během roku. Mnozí využívají této školy k vylepšení techniky a poznatky lektorů pak přenášejí do svých kapel. Vznikají diskuse a konference na internetu o tom kdo a jak cvičí, co si nachystá na další dílny. Proto se taky asi polovina frekventantů vrací opakovaně a dokonce z některých se časem stali lektoři,“ doplňuje Helena Bretfeldová.
Vrcholem celého týdne je neveřejná přehlídka, kdy jednotlivé třídy ostatním předvádějí, co se naučili. „Nejvíc se všichni těší na vystoupení demoliční čety,“ říká s úsměvem Helena a na můj udivený pohled vysvětluje: „To je tradiční společné vystoupení hráčů na banjo a kontrabas. A když se sejde třicet těchto nástrojů, tak se třepe celá škola, že i pan ředitel Patloka má strach, aby mu nespadla na hlavu,“ směje se.
