Starostovo okénko: květen

Vážení občané

Celý svět si právě v těchto dnech připomíná ukončení největšího válečného konfliktu v dějinách lidstva, 2.světové války. Také my občané města Hustopeče, jsme vzpomněli 64. výročí osvobození našeho města od fašistické poroby. Dovolte mi v této souvislosti malé zamyšlení.
Většina z nás zná 2.světovou válku pouze ze školní výuky, z knih, filmů nebo například z internetu. Pro většinu z nás je 2.světová válka jen jednou z řady historických událostí.
Naskýtá se otázka: proč se vracet do historie, proč si stále připomínat příběh starý už 64 let ?
Máme k tomu kupodivu mnoho důvodů. Uvedu alespoň jeden z nich. My, občané české republiky a s námi většina Evropských spoluobčanů, máme to štěstí, že celou tu dlouhou dobu žijeme v míru. A to není v dějinách lidstva vůbec obvyklé ! Například mezi koncem první a začátkem druhé světové války uplynulo pouhých 20 let.
Ve světě neexistoval dlouhodobý mír ani v letech po skončení 2.světové války a ani dnešní doba není zárukou mírového života. Spíše naopak...
Mnoho krutých lokálních konfliktů a občanských válek ovládlo rozvojový svět především v 50. a 60. letech 20.století po rozpadu světové koloniální soustavy. Tradiční koloniální mocnosti, jako například Velká Británie a Francie, byly příliš vyčerpány válkou na to, aby dokázaly dále spravovat svá zámořská území. Ukončení koloniální nadvlády však neznamenalo pro „osvobozené“ národy štěstí a prosperitu. V těchto zemích se dostaly k moci zpravidla různé autoritativní či přímo zločinné režimy, které v honbě za mocí a bohatstvím neváhaly zruinovat vlastní stát a lid uvrhnout do válek a bídy. Jiného charakteru byly války v Indočíně a Afghánistánu, pro světový mír nebezpečné především tím, že do nich byly zapleteny přímo, či nepřímo, nově ustanovené vůdčí světové imperiální mocnosti Sovětský svaz a USA.
Válečná zkáza se však pro mnohé překvapivě přenesla i do Evropy. Rozpad bývalé Jugoslávie přinesl v 90.letech neobyčejně krutý válečný konflikt s nesmírnými lidskými a materiálními ztrátami. Tato válka nám, Evropanům, dala opět pocítit, jak křehký je mír a jak snadno dokážou lidé propadnout válečnému šílenství.
Zcela jinak se začala historie lidstva odvíjet po 11. září roku 2001, kdy série útoků islámských teroristů na USA rozpoutala novou dimenzi válečného konfliktu. Konfliktu s neviditelným nepřítelem, kdy neexistuje rozdíl mezi vojáky a civilisty, kdy neexistují hranice fyzické, ani morální. Konfliktu s mezinárodním terorismem.
Jak vidíme, pokojný a mírový život není ani dnes samozřejmý. Proto nemůžeme nevzpomenout těch, kteří nám kýžený pokoj a mír před 64 lety zajistili. Byli to vojáci Sovětské, nebo chcete-li, Rudé armády.
Vraťme se ale velmi stručně do historie našeho města. Dne 13.4.1945 překročila vojska 2. ukrajinského frontu pod vedením maršála Malinovského hranice ze Slovenska směrem na okupované území Čech a Moravy. Hned tento den osvobodila Hodonín a 14.4. pokračovala v postupu směrem na Brno. 15.4. se Rudá armáda usadila na linii Zaječí, Starovičky, Horní Bojanovice a chystala se k útoku na Hustopeče. V ranních hodinách 16.4.1945 se udála příhoda, která se stala slavnou a vstoupila do historie našeho města. Na ranní průzkumnou cestu ze Staroviček se vydal tank T-34 s velitelem podporučíkem Mirenkovem. Na cestě asi kilometr za Starovičkami se mu postavily do cesty 4 německé tanky. V nastalém boji byl sice sovětský tank zasažen, dokázal však zničit všechny 4 nepřátelské stroje. V boji padl řidič tanku Kudrjašov, ostatní tři členové posádky tanku vyvázli živí.
Během dne podnikla Rudá armáda rozsáhlý útok na německé jednotky v Hustopečích a kolem 13. hodiny byly Hustopeče osvobozeny. Válečné škody byly značné – z celkového počtu 786 domů bylo zničeno nebo značně poškozeno 99 budov, 174 bylo poškozeno lehce. O život přišlo 7 německých občanů, z českých občanů vyvázli všichni.
Byli to právě vojáci Rudé armády, kteří přinesli našemu městu svobodu. Cena za tuto svobodu byla však značná. Při osvobozovacích bojích zahynulo 358 sovětských vojáků. A na tomto hřbitově je pochováno celkem 1.875 vojáků rudé armády, kteří padli na území našeho okresu.
Zkusme nezapomenout na ty všechny zbytečně zmařené lidské životy ve všech válkách. Nechť je nejstrašnější válka v dějinách mementem pro všechny, pro koho je slovo mír prázdným pojmem.