Představujeme nové čestné občany města: Filip Kuber a Jaromír Scholz

FILIP KUBER

(25.4.1858 Ivančice - 2.8.1913 Hustopeče)

Filip Kuber, advokátní koncipient a bankovní úředník z Ivančic, se do Hustopečí odstěhoval v roce 1889 a záhy poté začal „národně uvědomovat“ zdejší české obyvatelstvo. K Čechům se zde tehdy hlásilo pouhých 350 osob.
Prvním Kubrovým počinem bylo založení Čtenářského spolku v roce 1891; čestným členem této organizace se stal i jeho švagr, malíř Alfons Mucha. Spolek se projevoval i společensky a ještě v roce svého založení uspořádal na „Zámečku“ (dnes se v těchto místech nachází ZŠ Komenského) první český ples. Zámeček byl tehdy vyzdoben 20ti obrazy od Alfonse Muchy, které přišli obdivovat i němečtí obyvatelé.
V roce 1894 byl v rámci Čtenářského spolku ustaven divadelní soubor, jehož první veřejné vystoupení se odehrálo 28. 3. 1894 (jednalo se o veselohru „Staří blázni“). Mimo Kubra, který byl režisérem i hercem, musela hned dvě ženské role odehrát jeho manželka Anna, rozená Muchová (ostatní ženy neměly odvahu). Kuber zapojil i svého švagra Jana Remundu (byl manželem druhé sestry Alfonse Muchy – Anděly, s níž žil v Hustopečích v letech 1890-1899) a Alfonse Muchu, který pořídil oponu i kulisy.
Aby měla česká menšina potřebné prostory pro svoji kulturní a společenskou činnost, vytvořil Kuber „Družstvo Národního domu“, které zakoupilo hostinec U Zeleného stromu“(dnes již neexistující objekt u křižovatky ulic Mrštíkova a Jiráskova).
Kuber si začal sám psát výstupy, žertovné scénky a divadelní hry. Pro české obyvatelstvo začal vydávat české časopisy, nejprve časopis Krokodýl, pak Veselé listy a od roku 1894 oblíbené Slovanské listy, které sám redigoval 16 let. Kromě toho vydal Květomluvu, tři knížky Sólových výstupů, Českého solicitátora, politický spis Pod praporem federačním, divadelní hru Jejich strýček...
Zde opět přiměl ke spolupráci Alfonse Muchu, který Kubrovo dílo „Ilustrované sólové výstupy, žerty a deklamace“ vyzdobil 51 kresbami. Tyto de facto rychlokresby zhotovoval Mucha v Paříži a při častém dopisování se setrou Annou je vkládal do dopisů. Jednalo se většinou o atypické kresbičky nejrůznějších postav a postaviček tehdejších řemeslníků či obchodníků apod., v nichž by Muchovo autorství rozpoznal málokdo.
V roce 1897 založil Filip Kuber „Český politický spolek“, který měl být obhájcem politických a národnostních práv Čechů na Hustopečsku.
V roce 1898 (ve dnech 9.-16. října 1898 v sále hostince U zeleného stromu) byla pod Kubrovým vedením zorganizována velkolepá výstava obrazů Alfonse Muchy. Do Hustopečí bylo tehdy z Paříže zasláno 80 obrazů z toho více jak polovina originálů a rozměrných pláten. Mezi nimi např. Lumír nad Vyšehradem, Kytice, Ahasver, Přísaha Slovanů matce Slávii, skica Cyrila a Metoděje…
Roku 1895 založil Kuber Rolnickou záložnu, která se zaměřila na poskytování půjček českým zemědělcům a živnostníkům, a tím se podílela na české hospodářské emancipaci. V roce 1906 zhotovil Alfons Mucha propagační plakát (viz příloha) pro hustopečskou Rolnickou záložnu, která od roku 1907 sídlila v novém domě v Dolní Panské ulici (dnes Mrštíkova 105/4). Rolnická záložna se nacházela v přízemí, v prvním patře směrem do ulice byl byt Filipa Kubra a v dvorním traktu domu sídlila redakce Slovanských listů.
Filip Kuber zemřel náhle - dne 2. srpna 1913 v Hustopečích. Jeho ostatky byly převezeny do Ivančic a byly uloženy do rodinného hrobu Muchových. U příležitosti pohřbu sepsal Alfons Mucha nekrolog, v němž shrnul Kubrovy zásluhy o město Hustopeče takto:

Cos tam vykonal?
Ještě několik let tvé cílevědomé práce a německá tvrz hustopečská byla by snad v rukou českých.
Ve městě čire německém dovedls soustředit život českého okolního venkova a dovedls využíti síly onoho hodného a pilného lidu slováckého k bourání německých hrází ve městě. Založils čtenářský spolek, ochotnický spolek, pořádals české koncerty, založils rolnickou záložnu, postavils záloženský dům, koupils a zřídils besední dům, založils a vydával s úspěchem značným Veselé listy, který jsi časem zaměnil v bojovné a v obranné Slovanské listy. Pak ke vzkvétající záložně připojil jsi První úvěrní ústav, který přivážel českému obecenstvu v okolí zboží a tovary přímo bez prostřednictví německých obchodníků tamějších.
A na to všecko musel jsi najít čas v hodinách mimoúředních a ten čas jsi vždycky našel! Našel, ale na úkor délky života! 
 
 

PROFESOR JAROMÍR SCHOLZ
 
Prof. Dr. Ing. Jaromír Scholz, Dr.h.c. se narodil 27. března 1905 v Hustopečích u Brna (v Dolní Panské ulici č. 104 – dnes Mrštíkova 2). Pocházel z intelektuální rodiny (otec byl známým advokátem), která dbala na všechny tehdejší společenské zvyky. Od útlého mládí se mu dostávalo potřebného kulturního, vědního i jazykového vzdělání. V té době bylo v Hustopečích běžné hovořit jak česky, tak německy, a protože v Schulzově rodině působila francouzská guvernantka, jak tehdy bývalo zvykem, osvojil si Jaromír i francouzský jazyk.
Po absolvování základního školního vzdělání v Hustopečích a následného gymnaziálního studia v Brně nastoupil v roce 1923 ke studiu na tehdejší Vysoké škole zemědělské v Brně. Hledal tu především naplnění svých osobních zálib v botanice, biologii i dalších disciplínách tvořivějším způsobem, než mu tehdy mohly nabídnout přírodní vědy. Zároveň to byla i možnost výhledového uplatnění v odvětvích zemědělské činnosti, zaměřené na životní prostředí a jeho estetického pojetí. Tyto představy byly u něj formovány již v mládí, když se toulával a seznamoval s krásami jižní Moravy. Poznával ekologickou rozmanitost krajiny a svým způsobem si již tehdy začal tříbit cit pro přírodu, její různorodost a funkce, estetické působení v celku i v jednotlivostech.
Svá studia na Vysoké škole zemědělské si proto Scholz ještě samostatně rozšiřoval o návštěvy přednášek takových botanických kapacit, jakými v té době byli profesoři Masarykovy univerzity v Brně – především prof. Dr. Josef Podpěra (1878-1954) a prof. Dr. Vladimír Úlehla (1888-1947).
Vysokou školu zemědělskou v Brně ukončil v roce 1927 s výsledkem jemu vlastním - s vyznamenáním. I když jako čerstvý a nadějný absolvent měl své cíle vytýčené, musel se přizpůsobit problémům tehdejší začínající krizové situace. Nastoupil na pracoviště Zemských výzkumných ústavů zemědělských v Jarohněvicích u Kroměříže.
Ještě v průběhu roku 1928 nastoupil jako asistent na Ústav produkce rostlinné na Vysoké škole zemědělské v Brně, kde se krátce před jeho nástupem stal vedoucím rodák z hanáckého Podolí na Přerovsku prof. Dr. Ing. František Chmelař (1891-1971), který se mj. později také významně zasloužil o zřízení vysokoškolského studia zahradnictví právě na Vysoké škole zemědělské v Brně, později i na detašovaném pracovišti v Lednici.
Scholz na pracovišti VŠZ Brno působil až do roku 1936. V tomto období byl od roku 1929 až do roku 1930 na studijní cestě v USA, kde pracoval na Cornelově univerzitě v Elbě ve státě New York. Za svého pobytu v Americe měl možnost seznámit se i s celou řadou specializovaných závodů, zabývajících se zahradnictvím. Po návratu z USA pokračoval na VŠZ ve své asistentské práci a v roce 1935 předložil k obhajobě disertační práci na téma: „Příspěvek k poznání posklizňového dozrávání sort pšenice a vlastností s ním souvisejících“. V listopadu téhož roku byl promován za doktora technických věd (RTDr.).
Ačkoliv Scholze práce na ústavu nesmírně zajímala, zůstal věrný estetice, lásce k přírodě, krajině a zahradní architektuře. Nebylo proto žádným překvapením, když v roce 1936 nastoupil do tehdejšího Státního výzkumného ústavu zahradnického v Průhonicích u Prahy, kde pracoval až do roku 1947. Dr. Scholz vedle nejrůznějších sadovnických projekčních akcí rozvíjel i výzkumnou činnost v pěstitelské a množitelské technologii okrasných dřevin a cibulovin. Intenzivně se zabýval tehdy velice módními růstovými látkami. Získal i řadu pozoruhodných výsledků, které postupně od roku 1937 publikoval a v roce 1938 uceleně zveřejnil na 12. mezinárodním zahradnickém kongresu v Berlíně. V březnu 1941 byl za svoji průkopnickou a vědecko-výzkumnou práci zvolen mimořádným členem České akademie zemědělské (ČAZ).
Do sféry jeho zájmů a šlechtění patřily i rododendrony (pěnišníky). Uvědomoval si, že pro naše domácí podmínky je potřebné zaměřit se na jejich vyšší zimovzdornost. Pro tento záměr si vytipoval kavkazský rododendron Rhododendron smirnowii Traut. (Pěnišník Smirnovův), který je stálezelený, vysoce mrazuvzdorný a má větší, purpurově růžové až lilákové květy. Scholz započal se šlechtěním v roce 1943. Po celé řadě ověřovacích pokusů byly uznány a zaregistrovány čtyři odrůdy Scholzova šlechtění: ´Aurora´, ´Luník´, ´Sputnik´ a ´prof. Scholz´. Výsadby v Průhonicích, Mariánských Lázních, Žehušicích, Velkých Losinách, ale i na dalších místech Československa prokázaly jejich mimořádné kvality.
Scholzova výzkumně-vědecká a sadovnická činnost však byla mnohem obsáhlejší. Podílel se na výzkumu problematiky pěstitelské technologie květin, rozšiřování sortimentů okrasných rostlin a značnou měrou se věnoval i dendrologickému výzkumu. V roce 1946 byl vládními orgány v rámci obnovování mezinárodních vědecko-výzkumných styků vyslán do USA, kde se mu naskytla možnost seznámit se opět s mnoha výzkumnými ústavy a specializovanými pracovišti od Atlantiku až po Pacifik. Jeho dokonalá znalost angličtiny mu umožnila získat mnoho cenných poznatků a také materiálů. Do vlasti mj. přivezl cenné linie kukuřice a cibule kuchyňské pro šlechtění F1 hybridů. Tím vlastně otevřel nové a progresivní možnosti naším šlechtitelům v poválečném období.
Lidský život nejsou však jen úspěchy a radosti, ale i nepochopení, nezdary a smutné události. V roce 1932 zemřela doktoru Scholzovi první manželka (Milena), v roce 1942 tragicky zahynul jeho syn Miloš a následně, v roce 1946, zemřela i jeho druhá manželka (Růžena). K doplnění jeho rodinného života je snad ještě třeba dodat, že se mu ve třetím manželství (manželka Ludmila) v letech 1948 – 1954 narodily čtyři děti.
Jeho úspěšný pobyt v USA a předchozí smutné rodinné události v Průhonicích přispěly k tomu, že přijal pověření Ministerstva zemědělství k převzetí a vedení výzkumně-šlechtitelského pracoviště Mendeleum v Lednici. Na základě svých zahraničních zkušeností měl zahájit a dále rozvíjet moderní metody šlechtění, zaměřené na výrobu heterózních F1 hybridů. V roce 1947 se také habilitoval na VŠZ jako soukromý docent pro okrasné zahradnictví a sadovnictví. Současně začal přednášet tuto disciplínu na nově vytvořeném zahradnicko-vinařském směru na Agronomické fakultě VŠZ v Brně.
Scholzův příchod do Lednice měl v první etapě jeho činnosti dvojí přínos. Obnovoval přerušenou výzkumnou a šlechtitelskou práci v Mendeleu po odchodu jeho dlouholetého ředitele prof. Dr. F. Frimmela a současně započal s obnovou a rekonstrukcí lednického parku, který po předchozím válečném období jevil známky značného zanedbání. Byl to právě Scholz, kterému se podařilo s kolektivem spolupracovníků lednický park opět zformovat do neobyčejného půvabu a krásy a vystupňovat tak jeho věhlas nejen doma, ale i za hranicemi. Ve druhé etapě to byla jeho prozíravá angažovanost za vybudování vysokého zahradnického školství v Lednici.
V roce 1949 byl Scholz jmenován profesorem sadovnictví a květinářství, v roce 1953 se stal řádným členem (akademikem) Československé akademie zemědělských věd v Praze. V letech 1950-1954 vykonával mimo jiné také funkci rektora VŠZ v Brně. Jako profesor a rektor VŠZ i akademik ČSAZV se vehementně a úspěšně zasadil, aby zahradnické vysokoškolské studium, které probíhalo od roku 1947 v Brně, bylo od školního roku 1952-53 přemístěno právě do Lednice. I když umístění vysokého učení na venkov bylo v té době v našich podmínkách něco nebývalého, ukázalo se to jako prozíravé a účelné. Vždyť prostředí Lednice a jejího okolí se nachází ve vysoce produkčním zahradnickém prostředí se starou odbornou tradicí a s možnostmi dokonalého spojení výzkumu, vědy a praxe s výukou ve škole.
Profesor Scholz byl nejen vynikajícím a prozíravým vědecko-výzkumným pracovníkem, schopným organizátorem, erudovaným průkopníkem zahradnictví, okrasného zahradnictví a krajinářství, ale i talentovaným, citlivým a uznávaným pedagogem. Měl vysoce vědecky fundovaný přístup k výuce, ve které plně uplatňoval své rozsáhlé znalosti a také svoji nevšední lidskou toleranci a příkladný vztah k mladé generaci. Přednášel nejen zajímavě, ale vedl studenty především k metodám myšlení a rozvíjení vlastních pozitivních názorů. I v praxi se snažil být příkladem studentům. Studenti jej poznávali jako člověka mimořádně pracovitého a obětavého, který pracoval dlouho do noci a neváhal se s nimi zapojit do výsadbových a udržovacích prací v areálu parku. Scholz, jako profesor zahradnických disciplín, se tak bezprostředně podílel na výchově prvních poválečných generací zahradnických inženýrů a kandidátů věd. Díky své angažovanosti, vědeckým, odborným znalostem a lidským přístupem se stal profesor Scholz přirozenou a všeobecně uznávanou kapacitou – autoritou v čele tehdejšího rozvoje zahradnictví v celé Československé republice.
Je ironií osudu, že život profesora Scholze byl poznamenán dobou výsluní a uznání, ale i dobami pochmurnými a trpkými. Byla to jeho jakási životní „osudová houpačka“. Velice výstižně to vyjádřil jeden z jeho úspěšných žáků, jeho pozdější asistent Ing. Jaroslav Machovec,CSc., který se o odchodu z Lednice na počátku šedesátých let min. století vyjádřil velice výstižně: „Byla to zloba, závist a intolerance neschopných, která jej doslova vyhnala od úspěšně započatého a rozvíjejícího se díla na výstavbě vysokého zahradnického učení v Lednici“.
Počátkem 60. let byl Scholz donucen k odchodu z Lednice a byl povolán do tehdejšího Ústavu pro vědeckou soustavu hospodaření v Praze, kde se uplatnil na úseku speciálních rostlin. Od roku 1972, kromě činnosti v Ústavu pro vědeckou soustavu hospodaření, pracoval ještě na částečný úvazek v tehdejším Výzkumném a šlechtitelském ústavu okrasných rostlin v Průhonicích (dnes Výzkumný ústav Sylva Tarouca pro krajinu a okrasné zahradnictví). Do důchodu odešel 1.5.1979, avšak i poté zůstával v kontaktu s odbornou praxí.
Prof. Dr. Ing. J. Scholz vykonal mnoho a díky svému pedagogickému působení si vychoval erudované následovníky. Ostatně i postavení a význam Lednicko-valtického areálu vděčí aktivitám profesora Scholze. Potěšitelné pro něj jistě bylo, že u příležitosti jeho devadesátin mu Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně udělila čestný doktorát a zlatou plaketu univerzity. Bylo to žel krátce před jeho úmrtím. Profesor Scholz zemřel ve věku 91 let dne 17.10. 1996. K poslednímu odpočinku je uložen v rodinné hrobce v Tuchoměřicích u Prahy.
Uznání se mu dodatečně dostalo i po jeho smrti. U příležitosti 20. výročí existence Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně mu byla v roce 2005 udělena pamětní medaile, kterou převzala jeho dcera, paní Ing. Ludmila Gajdová z Prahy.