Je nejen farářem, ale i sportovcem a srandistou

(Text a foto: Dagmar Humpolíková)

Krosnu, trekové kolo, běžky, sportovní luk, křovinořez i věrného psa Betynku si na hustopečskou faru přivezl nový farář Pavel Bublan. Převzal správu děkanství po Václavu Fišerovi a na nové působiště si zvyká už třetí týden. „Líbí se mi město i celá farnost, jsou tu hodní a dobří lidé, chtějí se mnou spolupracovat, chtějí mě poznávat a já chci poznávat je,“ svěřil se s prvními dojmy. Odchod z domova na nové působiště není ale ani pro faráře jednoduchý. „Jsem skaut a miluji lesy. Pocházím z Vysočiny a budou mi chybět tamní jehličnany. Tady je krajina jiná o smrk tu nezavadíte, jsou tu samé vinice. Je to pro mě malá neznámá, i co se týká místních tradicí a chování lidí, s Boží pomocí to ale snad zvládnu,“ zvyká si Pavel Bubla a není na to sám. Pomáhá mu věrný farní pes Betynka, které říká sekretářka. I ona si těžko zvyká, ale pán jí to ulehčuje oblíbenými kostmi se salámem.
Děkan Václav Fišer působil v Hustopečích téměř třicet let a jak jeho nástupce říká, zanechal po sobě hlubokou brázdu, na kterou chce Pavel Bublan navázat. Zažité zvyklosti farníků ale mohou očekávat i nový vítr. „Chtěl bych více pracovat s dětmi, v Náměšti, kde jsem dosud působil, se mi to dařilo výborně, tady na to zatím nejsou lidé zvyklí, plánuje si zapálený skaut nejen výuku náboženství, ale i dětské bohoslužby výlety a třeba i prázdninové tábory, tak jak to dělal ve svém dosavadním působišti. „Chci pokračovat v díle, které Václav Fišer začal ale také nevím jak lidé přijmou novoty, které bych rád přinesl, chtěl bych s nimi ale dobře vycházet,“ přeje si. Pavel Bublan je velkým milovníkem přírody, ve volném čase vyráží se svým psem do lesů, rád plave, ale také čte. Kromě duchovní literatury jsme v jeho rozsáhlé knihovně našli také z dětství oblíbené Foglarovky nebo třeba Karla Maye. Čerpá z nich dodnes prý nápady pro hry a zábavu dětí na táborech. Sportovního ducha nového faráře násobí i smysl pro pro humor. Svým lukem prý nedávno přestřelil i věž kostela v Náměšti nad Oslavou. „Střílel jsem ale až v deset hodin večer, až tam bylo liduprázdno, to proto abych někoho nezastřelil,“ směje se.
„Přál bych si, aby mě lidé přijali, aby se nebáli za mnou kdykoliv přijít, abych jim dokázal zvěstovat Krista radostným způsobem. Aby dobro v srdcích vítězilo nad zlem, které všude ve světě působí,“ to je teď největší přání nového děkana hustopečské farnosti.
Dagmar Humpolíková