Děkana Fišera vystřídal bratranec exministra

(Text a foto: Dagmar Humpolíková )

Zažil Hitlera, nucené práce i totální nasazení. Podařilo se mu také, co se málokterému z jeho kolegů v životě podaří, postavit nový kostel. Téměř třicet let byl monsignore Václav Fišer knězem a správcem hustopečské farnosti. Ve svých pětaosmdesáti letech předává svou štafetu dál. Při nedělní bohoslužbě se farníci poprvé setkali již s novým knězem. Je jím Pavel Bublan, teprve pětačtyřicetiletý kněz, místoděkan třebíčského děkanství a farář v Náměšti nad Oslavou. A je bratrancem bývalého ministra vnitra Františka Bublana.
„Už je třeba abych trošičku polevil, zdravíčko neslouží a věk už také pokročil. Čtyřiadvacet farností přece jen dá člověku zabrat,“ zdůvodnil Václav Fišer svůj odchod na odpočinek. Na nového nástupce už se těší. „Slyšel jsem o něm samé dobré věci, tak už se těším na to, jak budeme spolupracovat. Už nebudu ani farářem, ani děkanem, budu novým pomocným knězem,“ nevzdává se práce.
Starosti se správou rozsáhlé farnosti přechází na bedra Pavla Bublana, netají se určitými obavami. „Sedm a půl roku jsem farářem, ne děkanem. Se správou tak velké farnosti nemám zkušenost, ale vše vkládám do božích rukou a také doufám, že mi lidé pomohou,“ přistupuje k novému poslání otevřeně. „Hustopeče neznám, navštívil jsem je jen jednou, a to ve svých třinácti letech s turistickým oddílem. Svým způsobem se ale těším, zažiji něco nového, někdy krásného, někdy méně krásného. Lidé jsou všude stejní, dobří i méně dobří, ale Bůh je vždy spravedlivý,“ míní Pavel Bublan.
Hustopečští farníci znají svého nového děkana zatím jen z doslechu, ale jeho pověst činorodého mladého muže, který je, mimo jiné, aktivní ve skautu a s dětmi jezdí na prázdninové tábory, slibuje svěží vítr v zajetých kolejích. „Pavla Bublana jsem viděl dvakrát při mši, ale blíže ho neznám. Jsem plný očekávání, může být jistě i oživením v naší farnosti. Důležité je, aby byl katolík,“ bere výměnu děkanů s humorem jeden z věřících, Radek Krušina a dodává. „Václav Fišer si už zaslouží odpočinek a může v klidu užívat důchodu. Smutno nám nebude, ve farnosti přece zůstává dál.“