Vinaři pod lupou: MVDr. Jiří Kunc

(Text: Pravidelná rubrika Hustopečských listů)
 

Čím starší réva, tím lepší víno

Kromě veterinární praxe je vinařství jeho velkým koníčkem a za poznáním špičkových vín rád cestuje i do zahraničí. Řeč je o dalším z hustopečských vinařů Jiřím Kuncovi.

Jak a díky komu jste se k vinařství dostal?
Jako děti jsme chodili do vinohradu a do sklepa pomáhat rodičům, a abych pravdu řekl, moc mě to nebavilo. Ale pak jednou došel můj otec, jestli bych v tom nechtěl pokračovat, už nevím, co ho k tomu vedlo, ale pamatuji si to docela přesně. Řekl mi, že vše bych řídil já a on by mi jen radil a pomáhal. A opravdu to tak přesně dodržel. Začalo mě to bavit, rozhodoval jsem, co kdy budeme dělat a jak. S otcem jsem samozřejmě všechno detailně probíral.

V čem podle vás spočívá tajemství výroby dobrého vína?
Slovo tajemství možná zavání k nějakým skrytým recepturám, ale ve skutečnosti se dobré víno dělá samo. A k tomu je potřeba především velmi kvalitní hrozen. Není, to jen o vyzrálosti, zjednodušeně řečeno o cukernatosti, ale i o původu, lokality, místa, podloží, kde réva rostla, o stáří a kondici vinice, o tom, jaké a jak používáte chemické prostředky. Ve sklepě se to dá jen tzv. pokazit. Vzpomínám si na jednoho špičkového vinaře z Burgundska, který na můj dotaz, proč práci ve vinici nepřenechá zaměstnancům, rezolutně odpověděl, že by do vinice nikoho nepustil. Samozřejmě se to nedá aplikovat na větší vinohrady a taky ve větší míře u nás, ale i tak to o něčem svědčí.

Existuje nějaké pravidlo, kterým se jako vinař bezvýhradně řídíte?
Beru vinohrad a víno, jako živý organismus, s kterým je potřeba citlivě pracovat. Základem je určitě pro mě práce ve vinici, je to taková tvůrčí činnost. Vinohrad mám po otci, dnes má 42 let. Snažím si jej udržovat pořád v kondici. Čím jsou keře starší, tím dávají lepší a plnější vína. Jejich vůně a chuť nemusí být zprvu tak výrazná, ale zráním v lahvích se otevírá. Takové víno vás při pití nutí přemýšlet, není jednoduché a to je pro mě to největší kouzlo. Asi by se to celé dalo zjednodušeně říci takto, citlivě pracovat s révou.

Kolik vína denně obvykle vypijete?
Nedá se říct, že bych si denně otevřel láhev, nebo chutnal víno ve sklepě. Není to moje profese. V průměru to mohou být 2 až 3 dcl.

Jakou nejkrásnější a naopak nejhorší chvíli jste s vínem dosud zažil?
Začal bych asi tou horší, to když mně špačci očesali rýnský ryzlink. Těch příjemnějších je bohu díky více. Měl jsem možnost u sklenky vína poznat spoustu zajímavých lidí a to nejen vinařů. Víno je jakýmsi, řekl bych, magnetem mezi lidmi, dozvíte se věci, které se normálně moc neříkají.

Kterého ze svých vinařských úspěchů si ceníte nejvíc?
Každý úspěch na výstavách vás samozřejmě potěší, ale je to dost pomíjivé. Jsem rád, když se za mnou lidé pravidelně vrací a chutná jim víno. To mě těší a dodává zase tu potřebnou energii do práce.

Máte raději tradiční odrůdy a postupy, nebo jste spíše zastáncem moderních metod a nově vyšlechtěných odrůd?
Jsem v těchto věcech asi konzervativní, ale preferuji tradiční odrůdy a klasické postupy, i když se člověk nevyhne použití nových metod. Pro mě platí, čím méně, tím lépe. Vždyť věhlas světových vinařských regionů je postaven na tradičních odrůdách, ve Francii jsou to burgundy, cabernety, v Itálii sangiovese, Španělsku tempranilo nebo v sousedním Rakousku veltlín. A ty nejlepší a nejdražší vína jsou dělána klasicky po staru a s minimálními zásahy.

Kterého z vašich konkurentů si nejvíc vážíte? A proč?
Nejsem na vinaření ekonomicky závislý, je to pro mě hlavně koníček. Konkurenci beru především, jako motivaci a jakýsi hnací motor, dělat věci lépe.


Rád cestujete za vínem i do zahraničí. Proč? Sbíráte tam inspiraci?
Jak jsem řekl, vinaření a víno je můj velký koníček. Především pak díky Mirkovi Hrabalovi roky navštěvujeme vinařské regiony Francie, Rakouska, Itálie, kam pravidelně jezdíme na výstavu vín do Verony. Měl jsem možnost poznat vína z různých koutů světa, od malých rodinných firem přes světoznámé renomované značky. Je příjemné a zajímavé zjištění, že ti špičkový vinaři jsou velice skromní a otevření jakékoli diskusi. A za výrobou takového vína často není potřeba drahých technologií. Kdo třeba jednou navštívil světovou výstavu vín ve Veroně, kam zavítá přes 150 tis návštěvníků a vystavuje přes 100 států světa, pochopí, že vyčnívá jen ten, který vyprodukuje opravdu dobré víno. Takové kontakty s vinaři a jejich víny jsou pro mě velkou školou.

Myslíte na budoucnost?
Zatím jsem o tom příliš neuvažoval. Mám dva syny, ten starší, jsou mu tři roky, mně zatím, maluje křídou po bečkách, ale možná bude sám někdy chtít přiložit ruku k dílu. Nechci jej však nutit.