VINAŘI POD LUPOU: Miloš Konečný

(Text: Pravidelná rubrika Hustopečských listů, K. Kopová)
 

I DOBRÝ TECHNOLOG BY SI MĚL S VÍNEM POHRÁT

Čtyřiadvacetiletý hustopečský vinař Miloš Konečný pomalu přebírá řemeslo svého otce a rodinných předků. Vínu se rozhodl zasvětit i studium na střední a vysoké škole. Ve sklepním hospodářství je zastáncem tradičních metod, moderním postupům především ve vinici se však nebrání.

Jak a díky komu jste se k vinařství vlastně dostal?

K vinařství jsem se dostal díky dědovi, který tady v Hustopečích pěstoval révu a vinařil snad od doby, kdy sem došel. Po něm to samozřejmě převzal otec a tak nějak se předpokládalo, že dál se vinicím a sklepu budu věnovat i já. Na základní škole jsem ale byl trochu na vážkách, i když mě práce na vinici moc bavila, táhlo taky ke strojařině. Nakonec jsem se ale rozhodl pro zemědělství, protože v zemědělství musí člověk být i trochu strojař. Nastoupil jsem se na Střední vinařskou školu do Valtic a v současné době jsem v posledním ročníku na Zahradnické fakultě v Lednici a věci okolo vinice a vína mě baví pořád.

V čem podle vás spočívá tajemství výroby dobrého vína?

To není snadné říct, protože každý vinař na tohle musí mít vlastní názor. Já si myslím, že základ dobrého vína začíná na vinici, protože jen z kvalitních a zdravých hroznů se dá vyrobit dobré víno. I přes moderní technologie se z nekvalitních hroznů dá vyrobit jen průměrné víno. Vinohradník by měl révu pěstovat v souladu s přírodou a chovat se k vinici jako by byla jeho potomkem.
Další důležitou věcí je potom přístup vinaře ke zpracování ve sklepě. Ať už se vinař drží svých osvědčených technologií nebo zkouší nové věci a technologie. Každá technologie má své pro a proti záleží na zkušenostech a citu každého vinaře. Dobrý technolog by si měl s vínem tzv. pohrát.

Existuje nějaké pravidlo, kterým se jako vinař bezvýhradně řídíte?

Nedá se říct, že bych se něčím vyloženě řídil. Spíš se snažím zkoušet nové technologie a dělat i jiné styly vín. Myslím si, že výhoda mladých lidí je v tom, že jsou více ochotni zkoušet nové věci a technologie než třeba starší vinaři, kteří se více drží svých zajetých kolejí. Tím ale nechci říct, že je to špatně. Naopak je krásné, když si pak člověk může s takovým vinařem promluvit a porovnat si to.
Jediné, čeho se snažím držet je, že v zemědělství se nedá nic ošidit, protože se to vždycky jako bumerang vrátí.


Kolik vína denně obvykle vypijete?

Nedokážu říct, kolik vína denně vypiji, protože u mě to není pravidelné. Víno piji jednak při výrobě ve sklepě, pak na degustacích, při výuce ve škole a samozřejmě občas si i doma nebo s přáteli otevřeme láhev. Ale kdyby se to sečetlo tak si myslím, že by to bylo asi dvě až tři deci za den.

Jakou nejkrásnější a naopak nejhorší chvíli jste s vínem dosud zažil?

Krásných chvil je s vínem spousta a to nejen s tím vlastním. Pokaždé je krásné, když se člověk vína napije a to ho pohladí po duši a má mu co říct. Nejhorší chvíli si nevybavím, ale něco by se určitě našlo, ne všechno vždycky vyjde a je pak na každém vinaři, jak se z neúspěchu dokáže poučit a jít dál.

Kterého ze svých vinařských úspěchů si ceníte nejvíc?

Nejvíce si cením spokojených zákazníků, kteří se k nám do sklepa vrací. To je pro mě velký úspěch. A také když naše víno pochválí někdo z vinařských odborníků.

Máte raději tradiční odrůdy a postupy, nebo jste spíše zastáncem moderních metod a nově vyšlechtěných odrůd?

Na jednu stranu se mi líbí myšlenka terroir – pěstovat odrůdy, které jsou pro konkrétní vinařské tratě historicky vyzkoušeny, chovat se k vinici v souladu s přírodou a také takto hrozny zpracovávat. Na druhou stranu jsem ale pro, pěstovat nové odrůdy, které jsou často ve vinici odolnější vůči chorobám a jsou tak vhodnější k ekologičtějším způsobům pěstování.
Co se týče sklepa, tady jsem spíše zastáncem tradičnějších postupů, ale vždycky je potřeba sledovat i moderní technologie a vzít si z nich to, co mě může někam posunout.

Kterého z vašich konkurentů si nejvíc vážíte? A proč?

Těžká otázka. Vážím si každého vinaře, který vyrábí dobré víno. Vinaře neberu jako konkurenci. Každý výrobce dělá víno jinak, podle sebe a to je na tom vinaření to krásné. A zákazník si má z čeho vybírat.

Myslíte na budoucnost?

No na budoucnost myslím spíš v tom smyslu, co budu dělat já sám. Zatím máme něco přes hektar vinic a to není moc. V rodinném vinařství bych chtěl určitě pokračovat, ale i další zkušenosti se hodí, takže je to zatím otevřené.