Na treku kolem K2 nechyběly dramatické chvíle

(Text: Kateřina Kopová, foto: Erik Lipnický)
 

Na vysokohorský trek kolem magické hory K2, a s cílem zdolat sedlo Gondogoro ve výšce 5650 m.n.m. se vydala 22 členná výprava z České republiky. Za náročnou organizací stál známý hustopečský horolezec Miroslav Caban, který uspořádání takto početného treku plánoval již několik let. V druhé polovině června přistála česká výprava v Pákistánu a po dvoudenním přesunu autobusem dorazila do městečka Skardu ve výšce 2300 m.n.m., posledního místa styku s civilizací. Na svůj životní trek se po boku svého bratrance vydal i hustopečský cestovatel Erik Lipnický. Cílem následujících 14 dní byl základní tábor nejtěžší hory světa K2, a již zmiňované sedlo Gondogoro. Hotel vystřídaly stany a náročné podmínky vysokohorského terénu. Čtyřicetistupňová vedra přes den střídaly v noci hluboké minusové teploty. Většinu členů výpravy neminuly první dny výstupu průjmové problémy společně s úžehem z ostrého slunce. Ve výšce 4 000m.n.m. čekala na celou expedici první velká psychická zkouška. Jeden z členů dostal silný ledvinový záchvat, a druhý měl velké problémy s kolenem. I přes pomoc doktora z polské expedice byla situace natolik dramatická, že musel být přivolán vrtulník. Českou expedici tak nakonec opustili tři lidé. „Bylo to hodně nepříjemné. Vrtulník přiletěl až za 24 hodin po nahlášeném volání o pomoc, a tak nás tato událost docela stmelila,“ vzpomíná Erik. V dalším výstupu pokračovala expedice složená už jen z 19 českých členů a 85 nosičů. Největším problémem bylo počasí. „Vůbec jsme nepočítali se sněhem. Ten nás doslova zaskočil. Sníh zakryl nebezpečné trhliny, mnohdy hluboké několik desítek metrů. V některých místech byla cesta tak nebezpečná, že jsme úseky musely zdolávat v noci nebo brzy ráno, dokud byl sníh tvrdý,“ vykresluje situaci Erik Lipnický. Náladu všem v těžkých podmínkách zpříjemňoval pohled na kouzelné sedmi a osmitisícové velikány. Zdolání vytyčeného cíle se blížilo. Přechod přes sedlo Gondogoro zahájil výstup o půl jedné mrazivého rána, na který se vydalo všech 19 členů výpravy. Odměnou na vrcholu jim byl okouzlující východ slunce a pocit radosti střídala únava z náročného výstupu. Před výpravou stál však několikahodinový sestup do tábora v údolí. „Zničení, ale spokojení jsem dorazili do tábora, kde na nás už čekali naši nosiči s připraveným jídlem. Pocit blaženosti a uspokojení však rázem přerušilo nečekané drama. Při sestupu se nám ztratil nejstarší 73-letý člen výpravy, který sešel z cesty a zabloudil. Vzpomínám s jakou nervozitou jsme ho s čelovkami na hlavě a ve tmě šli hledat,“ popisuje Erik nepříjemnou vzpomínku. Za pomoci nosičů se podařilo nešťastníka nalézt. Upadl a vykloubil si obě ramena tak, že nebyl schopen dalšího sestupu. Bohové hor mu však byli nakloněni, a tak si zachráněný již za pár dní pochutnával společně s expedicí na lahodném obědě zpět ve Skardu.
„Byla to nejtěžší expedice a výstup, který jsem absolvoval. Nechyběly zde slzy, náročné psychické a fyzické vypětí, ani pocit uspokojení a radosti,“ dodává mladý cestovatel. Odměnou všem členům české výpravy byly čtyři dny strávené při leteckém přestupu v Dubaji, kde si všichni vychutnali zasloužený odpočinek.