Jiří Křehula: Není voják jako voják

Pokaždé, když se ohlédneme dozadu a vzpomínáme na to, jak se to vlastně stalo, že v Hustopečích vznikl výškařský mítink, vzpomínáme hlavně jedno jméno. Jiří Křehula. Byla to obrovská shoda náhod, že město Hustopeče v roce 1999 slavilo velké výročí a chtělo na konec roku uspořádat v hale nějakou sportovní událost. A o Jirkovi se v tu chvíli zrovna začalo nahlas mluvit, jako o rodícím se výškařském talentu. Tak proč neuspořádat závod, kde by se doma všem ukázal. Nápad se ujal a dnes je tu mítink světových parametrů.

Tak těch operací bylo celkem sedm, ale dnes už to je fuk:-) Sport mi dal hodně, těžko to shrnout do pár vět. Nejvíce si však vážím toho, že jsem poznal pár zemí a zjistil, jak to ve světě chodí.

Co považuješ za svůj největší úspěch a co bylo pro tebe největším zklamáním?

Největším úspěchem bylo to, že když jsem byl zdravý, poctivě trénoval a dal tomu vše, tak byly kvalitní výsledky. To je podle mě úspěch. Ale spousta lidí, hlavně veřejnost si myslí, že je to u sportovců dogma.
Můžeš něco prozradit o svých největších českých soupeřích, se kterými jsi závodil? Jací jsou podle tebe Jan a Tomáš Janků, Jaroslav Bába, Svatoslav Ton, ...

Znám je jako lidi i jako sportovce. Víc prozrazovat nebudu. Mohli by mě to vrátit:-).
Hustopečské skákání je "tvůj" domácí mítink. Kdyby tebe nebylo asi by se dnes v Hustopečích nesetkávali skokané z celého světa. Jak se ti tu skákalo, co diváci a jak se ti líbí jeho dnešní podoba a kam se podle tebe může ještě ubírat?

Na tuhle otázku odpovídám každý rok :-) Jsem rád, že takhle kvalitní závod je v Hustopečích a jsem rád, že se tady všem skokanům perfektně skáče a každý se sem těší. Hlavně oceňuji pořadatelskou práci. Vím, co to všechno obnáší a ten závod, co diváci mohou vidět, je jen zlomek celé akce. Myslím si, že je tady nejlepší atmosféra, a to i přesto, že v Hustopečích se do haly nevejde mnoho diváků. Kontakt závodníků s diváky je hodně blízký a to dělá ve skoku do výšky vždy skvělou atmosféru. A kam se muže dál ubírat? Těžko říct, ale největší úspěch je to, že je každým rokem lepší a lepší. Daří se překonávat rekordy mítinku, ačkoliv tenhle závod je pro spoustu skokanů startem v halové sezóně.
V roce 2007 jsi ukončil aktivní sportovní kariéru a za vrcholovým sportem udělal tlustou čáru. V současné době jsi profesionální voják. Můžeš prozradit co konkrétně děláš a proč jsi si vybral právě tuto profesi? Proč jsi se třeba nestal trenérem?

Přechod do obyčejného života byl pro mě lehký, protože jsem  se poslední tři roky vyloženě trápil (zdravotní problémy). Nevím v čem byl problém ale asi patřím mezi ty, kterým chyběl i talent na zdraví. A proč jsem se nestal trenérem? To je jednoduché... neuživil bych se a jsem na to ještě hodně mladý:-) Armádu jsem si vybral protože jsem potřeboval změnu a hlavně to je místo, kde mohu prosadit svoji sportovní všestrannost. O tom, že mě to baví mluvit snad nemusím:-) Důležité je, že jsem se dostal na místo, o kterém se mluví a na které lidi nemohou nadávat, protože to co dělám je opravdu náročné a nedá se to ani srovnávat s vrcholovým sportem. Když to řeknu hloupě ale výstižně, tak jsou to hodně těžko vydělané peníze. A není voják jako voják:-) A kdo mě zná, tak ví o čem mluvím.