Ať jsou všechny bytosti šťastné

(Text a foto: Zbyněk Háder)
 
Vánoční rozhovor s Květou Fialovou a Naďou Konvalinkovou

Představovat dvě české herečky Květu Fialovou a Naďu Konvalinkovou je jako ono pověstné nošení dříví do lesa. S oběma dámami jsem se setkal při jejich vystoupení v Hustopečích a musím říci, že hned první odpověď na otázku, jestli by nám neposkytli rozhovor mě dostala: „Řekněte si co chcete mladíku a budete to mít,“ zašveholila Květa Fialová. A můžeme se bavit o Vánocích? pokračoval jsem. „O čem chcete. O Vánocích nebo o sexu. O čem chcete.“ Uznejte, že po takovém úvodu jde povídání úplně samo. (pozn.: pro upřesnění, zůstal jsem u toho prvního tématu)

Prozradíte jak jste trávili Vánoce co by malé holky?
Květa: „Já jsem dvacátý devátý ročník a to jsme byli na Slovensku. Ve třiatřicátém, kdy jsem začla vnímat co to jsou Vánoce, jsem samozřejmě věřila na Ježíška. Ona je to pravda, kdyby Ježíšek nedal rodičům práci, tak by toho Ježíška nemohli udělat. Takže opravdu Ježíšek ty dárky nosí. Byli jsme chudá rodina, dostali jsme papučky a panenku mi maminka ušila. Teď se to na můj vkus trošku přehání. Tenkrát to bylo víc o té poezii a lásce.“
Naďa: „My jsme byli už trochu v jiné době, my už jsme dostávali panenky kupované. A já si pamatuji, že jsem si přála miminko, abych ho mohla oblíkat. Takže jsme se sestrou jednoho Štědrého večera skutečně dostali pod stromeček taková velká mimina, panenky. Měli jsme je oblečené a k tomu i tu zavinovačku a kočárek. To si pamatuji, že to byly moje nejkrásnější Vánoce. No jinak si ty Vánoce nepamatuju moc hezky, protože se mi rodiče rozvedly v deseti letech a tak se to rozdělilo. Nejdřív jsem měla Vánoce u maminky, potom u tatínka. Už to nebylo takové celistvé. Už ty Vánoce byly něčím pokažené. Takže jsem se snažila, až se mi narodilo dítě, aby ty Vánoce doma byly idylické, krásné, většinou na naší chaloupce. Nelíbí se mi ta kampaň která probíhá už od října, kdy je všechno rozsvíceno, protože děti ztratí to kouzlo. Kdyby se rozsvítilo všechno až na Mikuláše, tak by ty děti byly okouzleny. Takhle tomu chybí to kouzlo. My jsme si naší chaloupku nazdobili vždy až na toho Mikuláše. Slavnostně, ale prostě, protože já si myslím, že to opravdu není o těch dárcích. Je to o setkání. Lidé by si měli sdělit, že se mají rádi a oslavit narození Ježíška.“

K Vánocům patří jisté rituály. Máte nějaké zvyky které děláte?
Květa: „My lijeme olovo. Proti světlu se pak objeví co se má stát. Rozkrojíme jablíčko kde je hvězdička a všechny tyhle věci děláme, protože je to hrozně hezký.“

Máte vzpomínky na nějaký nejhezčí dárek co jste dostali?
Květa: „Já nevím. Pro mě byl vždycky nejhezčí dárek, když mi dcera nebo vnučka něco vyrobily. To je nejhezčí, protože vždycky je důležitý ten dárce. Někdo vám dá třeba briliant a pro vás ten dárek nemá žádnou cenu, když vám ten člověk není nejbližší. A někdo vám dá něco malého a je to pro vás největší skvost. Jde o to, od koho to je.“
Naďa: „Pro mě to taky byly dárky od dcery. Některé vyrobila sama nebo napsala básničku, nakreslila obrázek nebo vyráběla z papíru takovou skříněčku se šuplíčkama a v každém tom šuplíčku byl malý dáreček. Nějaká pozornost a to vlastně byly nejhezčí dárky.“

Co u vás nesmí chybět na štědrovečerním stole?
Květa: „U nás tak tradičně. Rybí polévka a ryba. To máme rádi.“
Naďa: „Já mám taky ráda kapra. My ho připravujeme teda trochu jinak. Osolíme, hladká mouka a pak ho obalujeme místo ve vajíčku v plnotučné hořčici se solí, pepřem a citrónem. A pak do strouhanky. Tak už jsme si na to zvykly.“
Květa: „My to děláme taky tak. To kvůli Naďence.“

Když se rozsvítí vánoční stromeček a všichni se u něj sejdou zpívají se koledy. Máte nějakou oblíbenou koledu?
Květa: „Takové ty tradiční. Nejraději asi Narodil se Kristus Pán.“
Naďa: „Já mám teď takovou milou povinnost, před Vánocemi jezdím s Českou loutnou do Chomutova, kde v tom jejich kostelíčku mají koncert. Zpívají koledy ve španělštině, ve švédštině, pak české koledy. Takže já si s nimi tu vánoční atmosféru koled náramně užiju. Zpívá celý kostel a končí se právě Narodil se Kristus Pán.“

Je někdo s kým by jste chtěli Vánoce strávit a zatím jste nemohli? Někdo pro vás zajímavý?
Květa: „No tak já si nejvíc přeji setkat se s Dalajlámou. Ale to už je jedno jestli na Vánoce nebo v jinou dobu. To je taková osobnost, se kterou se toužím setkat.“
Naďa: „Tak my jsme tři sestry a každá slavíme Vánoce jinde. Tak třeba až děti vyrostou, mohli bychom se sejít všechny tři a udělat si svoje Vánoce.“

Stalo se Vám někdy, že jste měli v divadle představení na Štědrý den?
Naďa: „Na Štědrý den nikdy. Pouze na Silvestra.“

Jakou to má atmosféru?
Naďa: „Tak toho dvacátého pátého je tam publikum, kterému říkáme švédské. Mají kapra v žaludku, jsou přejezení, tak moc nereagují. A na Silvestra si kolegové zase připravují různé šprýmy.“

Hodně lidí vyjede na Vánoce na hory lyžovat? Patříte mezi ně i vy?
Květa: „Já ne.“
Naďa: „Já také ne. Nejsem sportovně založená a určitě bych si na lyžích něco zlomila.“

Kdybyste teď mohli vzkázat našim čtenářům nějaký vánoční pozdrav, co by to bylo?
Květa: „Já mám takový budhistický pozdrav. Kdyby si všichni lidé na této zemi, plným srdcem a láskou řekli ráno: Ať jsou všechny bytosti šťastné, v tu ránu by byl na Zemi ráj.“
Naďa: „Šťastné a veselé. A mějte se rádi.“