„Šťastný malíř je ten, který přišel na něco nového,“ říká Antonín Vojtek

 (Text a foto: Zbyněk Háder)
 
Hustopečská galerie v Domě u Synků hostí v těchto dnech výstavu obrazů malíře Antonína Vojtka. Ve čtyřech místnostech zde Vojtek prezentuje tři tématické linie. Kromě jeho „klasických“ olejomaleb, zaměřených převážně na krajinu pod Pálavou a akty, které jak sám řekl věnoval tomu nejkrásnějšímu, co na světě máme, tedy krásným ženám, jsou to především díla, která ho vrací do míst, kde prožil své mládí a započala se jeho malířská dráha – do Hustopečí. „Vracím se do míst, kde jsem bydlel a prozradím, že se mi o Hustopečích zdá i ve snech,“ složil malíř městu poklonu. „Je to moje město, Hustopeče. Nejen, že zde vystavuji a maluji tohle město, ale já o něm i píši. Věnoval jsem mu také jednu ze svých básní. Prožil jsem tu moc a moc věcí, tam pod Křížovým kopcem. To město je mi blízké i proto, že jsem zde prožil krásné a dramatické chvíle. Musím vzpomenout mé učitelování, rok šedesátý osmý, práci na vinici i v meruňkových sadech. Byli jsme mladí a byli plni energie,“ vzpomíná s jistou dávkou nostalgie Antonín Vojtek.
Jeho kresby Hustopečí zachycují charakter města nového, ale vrací se i do let minulých. „Už jako dvanáctiletý klouček jsem si naskicoval celé panorama tohoto města a dnes z toho těžím,“ vysvětluje Vojtek inspiraci pro kresby, které připravil speciálně pro tuto výstavu.
Při vernisáži se galerie Domu u Synků zaplnila do posledního místečka. Bylo vidět, že stejně vřelý vztah jako má malíř k městu, mají i jeho obyvatelé k samotnému malíři. „My jsme chodili do jeho ateliéru, mohli jsme vidět, jak vzniká obraz od začátku až do konce. A on byl ochotný si s námi o tom navíc povídat. Na to já nikdy nezapomenu,“ svěřila se nám zdejší učitelka Dr. Hana Potměšilová. Jeho umělecký kolega, malíř Aleš Janšta, zavzpomínal na Vojtkovi malířské začátky. „Bydleli jsme poměrně blízko sebe, takže si vzpomínám na jeho první kreslířské pokusy. Už tehdy se snažil mít nějakou svou charakteristickou kresbu.“
Antonín Vojtek dnes žije v Břeclavi a patří k výtvarníkům s nezaměnitelným rukopisem. Má za sebou více jak 150 samostatných prezentací u nás i v zahraničí. Jeho díla, ve kterých je věrný jižní Moravě, najdete v galeriích a sbírkách ve více jak padesáti zemích světa. A v čem se skrývá tajemství jeho malířského vidění světa? „Když člověk začíná malovat, maluje tradičně. Bohužel někteří výtvarníci u toho zůstanou a jsou pořád stejní, řekl bych lehce amatérní. Já mám štěstí, že dramatické chvíle mého života mě nutily hledat něco nového. Tak jsem to tady v ateliéru u Provazníků zkoušel pořád do kruhu, nejdřív válečky, potom štětec, ... až vznikla ta „moje“ tvorba. Takže vidíte, že všechno to nové vzniklo tady v Hustopečích,“ prozrazuje Vojtek svůj pohled na malování, který potom shrne do závěrečného kréda: „Šťastný je jenom ten malíř, který si přišel na něco nového. Bez toho tvorba stagnuje a nejde to dál.“